Kategorie: Prohry

4. kapitola - Na konci je vždy prohra

Jak to celé dopadne, když se vsadí družstvo Nebelvíru a Zmijozelu, přičemž se Nebelvírští budou muset postavit čelem k prohrané sázce. Co když poražení budou muset tomu druhému družstvu splnit JAKÉKOLIV přání?
Fandom: Harry Potter
Rubrika: Prohry
Žánr: slash, fluff, romantika, psychologický
Pár: Harry Potter/Draco Malfoy
Omezení: 18+

 

 

V textu je použitý text (upravený do mužského rodu) písně Doufám od Lucie Bílé

Doporučuju si k tomu pustit písničku pro ten správný prožitek.

 

***

 

 

Hlavu v dlaních mám,

prázdné stránky velí myšlenkám

kam ulehnout.

Sám příboj poslouchám,

to jak vítr klouže po vlnách,

nutím tvou loď plout,

ke mně plout.

 

 

Po škole jsem se rozhodl k jedinému možnému řešení. Už nikdy jsem nechtěl žít bez tebe, Draco. Každý večer, který jsme netrávili spolu, jsem sedával v křesle a s láskou hleděl na naše společného fotografie. Vzpomínal na prožité zážitky, na tvůj zákeřný švindl, který nás svedl k sobě. Nikdy jsem se za to na tebe nezlobil, nebylo proč. Naopak jsem ti dodnes za to vděčný, protože to byla ta nejúžasnější věc v mým mizerným životě. A pohled na každou fotku mi rozlil teplo v hrudi, protože jsem byl hrdý na to, že sis vybral právě mě. Byls tak nádherný.

 

 

Svítím, ještě svítím

dálkou v temnotách.

Svítím, ještě svítím

dálkou v temnotách.

 

 

Začala válka. Tu, kterou jsme všichni očekávali. Tentokrát jsem věděl, že na všechno nejsem sám. Kromě přátel jsem totiž měl tebe, Draco. Za každých okolností jsi stál při mně a byl mým pilířem ve chvílích, kdy jsem myslel, že všechno vzdám.

Voldemort přecenil vlastní sílu a podcenil tu naši. Porazili jsme ho, já ho porazil. Díky tobě, Draco, protože ta kreatura nikdy nedokázala pochopit, co to znamená láska a jakou může mít sílu. Zkrátka se z předešlé prohry nepoučil. Ale tentokrát už jsme se ho zbavili napořád.

Tvoje láska mi pomohla ho zničit, spálit na prach, protože v ten moment jsem si už byl schopný přiznat, jak hluboký je můj cit, jak vroucně a nesobecky tě miluju. Že k sobě patříme a už se na tom nic nezmění.

Pokud jsem o tom někdy v minulosti pochyboval, bylo to dávno pryč. Zachránils mě. V mnoha ohledech. Naplnil mě, dodal mi sebedůvěru, zahřál na duši. Byls mou chybějící polovičkou.

A díky tomu je Pán zla definitivně pryč. Sprovozen ze světa, který jsme zbavili jeho despotické nadvlády.

Nebýt naší lásky, nebylo by to o tolik snadnější. Byla to hlavně tvoje zásluha.

 

Pamatuji si ten den do detailu. Pamatuju si každou hodinu, každou minutu. Ráno jsme spolu snídali zbytky od večeře. Tábořili jsme kousek od místa, kde sídlili smrtijedi. Tu noc jsme se spolu milovali s myšlenkou, že to možná bude naposledy. Bylo to plné vášně, vyznání, vzájemnosti a bezedné oddanosti.

 

Den na to začal čas příliš ubíhat a než jsme se nadáli, bylo poledne a s ním chvíle, kdy to mělo všechno vypuknout. Náš plán.

Hermiona s Ronem čekali na druhé straně od smrtijedského sjednocení. Měli chvíli po poledni na sebe strhnout pozornost, aby smrtijedi nebyli Voldemortovi po ruce a začali je hledat. To byla chvíle pro nás, abychom mohli na místo nečekaně vpadnout a chvíli po nás i Fénixův řád. Pamatuju si, jaký jsem měl strach. Měl jsem strach o tebe. Ten strach, který člověk mívá, když miluje. Hluboce miluje. Srdce mi driblovalo v kadenci, kterou jsem nebyl schopný zklidnit, ani když ses na mě povzbudivě usmál. Prsty se mi třásly, že jsem sotva udržel hůlku. Bylo to tady a já jsem nemohl zaručit, že vyhrajeme, i když nás víra vedla kupředu.

 

 

Mít tak pevnou hráz,

co se příboji postaví,

vlny se unaví,

odliv je odplaví,

tu vůli mít, tak pevně stát.

 

 

A on, Tom Rojvol Raddle, napůl mudla a napůl čaroděj, byl tehdy poražen. A ve chvíli, kdy se smál, poslední kletba ukončila jeho život. Myslel si, že ho pořád chrání jeho viteály. Netušil, že i jeho poslední viteál - had Nagini - je dávno mrtvý. Zničený. Jako všechny ostatní kousky Voldemortovy duše.

Skončilo to. Prach byl a v prach se obrátil. Dodneška si pamatuju každý detail toho dne.

Protože když jsem se otočil, nebyls tam.

Zůstal jsem sám.

 

 

V okně sedávám,

otvírám ho starým příběhům,

tichý je dům.

Usmívám se vzpomínkám,

jako křídla šumí nad hlavou,

pojď si poslechnout, poslechnout.

Doufám, ještě doufám,

svítím lampou dál.

Doufám, ještě doufám,

svítím lampou dál.

 

 

Ležels na zemi ve vysoké trávě. Tvář si měl zakrvácenou, v obličeji nepřirozeně zkřivený výraz, i když si hleděl do nebes. Snad jako by si tam hledal odpuštění, zatímco si naposledy lapal po dechu. Nad tebou se tyčil tvůj vlastní otec.
Od chvíle, kdy utekl z Azkabanu, se mu nelíbil náš vztah. Vydědil tě, vzdal se tě jako syna. Tím spíš jsem si tě začal vážit mnohem víc, protože tys i navzdory nepřízně vlastní rodiny zůstal se mnou.

 

Než tvoje oči nadobro ztratily lesk, naposledy ses na mě podíval a usmál se. Ani tvůj otec nad tebou nedokázal vyhrát. Největší chyba, kterou v životě může člověk udělat, je mít pořád strach, že nějakou chybu udělá. A tys odešel s čistým štítem. Silný je ten, kdo odchází s uzavřenou minulostí.

Zabil jsem ho. Bez špetky pocitu viny. A tys mi zemřel v náruči.

 

Válka mi tě vzala, Draco. Nepřipraveného čelit životu o samotě. Vzala mi tě a už mi tě nevrátila.

Protože jak se zdálo, můj osud byl pořád málo trpký a hledat vykoupení bylo zbytečné.

Ironie toho zatraceného vesmíru. Našel jsem tě, abych tě ztratil. Jako všechny svoje blízké. Siriuse, Brumbála... Rodiče.

Na tebe budu mít vždycky nejkrásnější vzpomínky. V mým srdci zůstanou navěky. Dals mi víc než všichni za celý život. Vdechls mi život, vdechls mi chuť jít dál a neohlížet se. Nemít strach, být sám sebou. Naučils mě žít.

Dals mi vlastní srdce a já ti na oplátku dal to moje. Ty sis ho vzal s sebou, zatímco já si to tvoje nenechal u sebe. Jen v teple vlastních vzpomínek.

 

 

Proč neumím brát,

co svět poslušným nabízí.

Trnovou korunou

ozdobím cestu svou,

tu vůli mít, tak pevně stát.

 

 

Zajímavé je, že zatímco radost člověk potřebuje sdílet, smutek lépe snáší sám. Chybíš mi. Neuběhlo dne, abych si na tebe nevzpomněl. Neuběhlo dne, abych si při pohledu na něco nepřipomněl tvoje jméno. S něhou zašeptané do ticha.

Neuplynula hodina, abych si nevybavil tvoji tvář a bledou kůži, která byla tolik citlivá na dotek. Které jsem se tolik rád dotýkal.
Často jsem myslel na tvoje plavé vlasy, kterými jsem s nadšením proplétal prsty. Pokaždé jsem nějaké našel na polštáři, když jsem ráno vstával a vykouzlilo mi to úsměv na tváři. V prohlubni polštáře se vždycky jeden nebo dva našly.

A víš co? I když si byl dávno mrtvý, já tvoje vlasy nacházel pořád. Míval jsem je na oblečení, občas jsem vytáhl z kapsy kabátu peněženku a byly tam. Častokrát se mi stalo, že jsem jich pár našel v koupelně, na dně vany nebo umyvadla. Hřeben, kterým ses česal, jsem nikdy nedokázal vyhodit. Stejně jako kartáček na zuby. Jako bych si chtěl ponechat ty předměty jen proto, abych nezapomněl, že jsme byli skuteční.

Části tebe se válely v rohu každé místnosti. Byly všude, stejně jako ty. I navzdory vyčichlému kabátu, který pořád visel v šatníku, nebo tvému oblíbenému hrnku ve vitríně, byls tady i ty v mém srdci. V mých myšlenkách, vzpomínkách. Jako jeden z Voldemortových viteálů, který se stal součástí mojí duše.

Cítil jsem tě. A bolelo to.

Války jsou kruté.

Věděl jsem, do čeho jdu a věděl jsem, proč jsem měl strach. Proč si jen smrt nepřišla pro mě?

 

 

Pomoz mi můj osud nést,

zvedni mě z blátivých cest.

Pomoz mi noc měnit v den,

tak pojď a zvedni mě, zvedni mě.

Když ještě sílu mám snad,

pomoz mi vstát.

 

 

Nechtělo se mi žít. Teď už ne. Ne bez tebe. Třebaže se Hermiona s Ronem snažili, abych se necítil sám. Snažili se, aby mě život zase bavil. V jejich povzbuzení byla cítit láska ke mně a já jsem jim za to byl vděčný, ale jak může člověk žít bez srdce?

Jednou jsem ti ho věnoval a ta hluboká rána v hrudním koši zela prázdnotou a nenaplněním. Neexistovalo nic, co by tu bolest mohlo zvrátit. Miloval jsem tě, pořád jsem tě miloval. Vroucně, hluboce a oddaně. Se smrtí ten cit neodešel, jen se prohloubil stesk a pocit marnosti. Jako by mi někdo naordinoval sloní dávku beznaděje. S krupobitím v srdci předtím, než se člověk všemu poddal.

 

Nejednou jsem se usmíval nad situacemi, do kterých nás navezla tvoje tvrdohlavost nebo puntičkářství. Jak rád si zkoušel moji trpělivost, protože si věděl, že každý naschvál nakonec skončí vášnivým udobřováním. A byly to malichernosti. Špatně zazátkovaná zubní pasta, neumytý hrnek od kávy. Tvoje marnivost a smysl pro estetično, které jsem tolik ignoroval a nikdy nedocenil. Když jsem neuměl dostatečně pochválit, jak ti padnou nové kalhoty nebo když si mě peskoval, proč o sebe víc nedbám.

Naše společné neduhy, zlozvyky v opozici každý den a přesto jsme pokaždé dokázali najít kompromis.

 

Mnohokrát si dělával, že neslyšíš, když jsem řekl něco, co se ti nelíbilo, ale věděls, že jsem měl pravdu. Kritiku si nikdy nepřijímal snadno. A na oplátku si mě provokoval ty sám, i když si věděl, že mi to vadilo. Dokázals mě rozzuřit do nepříčetnosti a v mžiku oka mi vzít vítr z plachet jen tím, že ses na mě láskyplně usmál.

Nesnášel jsem to a zároveň miloval. A zrovna tyhle střípky mi scházely. Byla to součást mojí denní dávky. Jako ty.

 

 

Svítím, ještě svítím,

dálkou v temnotách.

Svítím, ještě svítím

dálkou v temnotách

Mít tak pevnou hráz,

co se příboji postaví,

vlny se unaví,

odliv je odplaví,

tu vůli mít, tak pevně stát.

 

 

Moje mysl mi našeptávala slova tklivá, jak těžká jsou břemena a osidla žití. Ztratil jsem víru, že má smysl dál na tomto světě žít, když si v něm už nebyl ty. Svůj úkol jsem splnil a už mě nikdo k ničemu nepotřeboval. Opilý výsadou jsem dopomohl tomu, aby se kruh uzavřel.

Stál jsem na nohách, ale už ne tak pevně jako dřív, protože tentokrát tady nebyl nikdo, kdo by mě zvedl, kdybych spadl.

A nikdo nepotřeboval, abych ho miloval. Když jsem neměl tebe, Draco, nepotřeboval jsem nikoho, aby mě miloval. Sám bych to už nezvládl oplácet.

Osud byl ke mně krutý, k nám oběma. Nezůstala žádná naděje. Stále jsem doufal v zázrak. Přesto marně.

Ta víra šla ruku v ruce s odevzdáním, protože na konci byla vždy něčí prohra.

Nastal čas si připustit, že tentokrát jsem prohrál já.

 

 

Doufám, ještě doufám,

svítím lampou dál.

 

~ Prohry ~


Vydáno: 8.10.2018 6:39 | 
Přečteno: 1443x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

, - odpovědět
avatar
Krásný příběh, i když se smutným koncem. Ale takový je někdy život krutý.
icon odpověděl(a)
Blanch
Děkuji :)
Jo, v dobách středověkých jsem měla tendence psávat věci, které nebyly zrovna pozitivní, což byl odraz mojí nálady v té době. Dneska jsem toho názoru, že je život sám o sobě dost posranej na to, aby ještě člověk četl špatné konce :)
Ale děkuji ti za komentář, velmi si toho vážím :)
icon , ... odpovědět
avatar
Priznavam, ze prve 3 casti sa mi velmi pacili, ale respektujem a chapem, ze si asi mala zabijacku naladu, tak si sa musela niekde vyventilovat a to bola 4. Cast 1
icon odpověděl(a)
Blanch
Takhle to měla kdysi většina čtenářů a naprosto tomu rozumím :)
Psát tu povídku dnes, tak takto neskončí :)

Nicméně ta 4. číst vznikla zároveň s první, takže to nebylo tak, že to byla momentální nálada. Tehdy to ale nemělo patřit k sobě jako jedna povídka. Bylo to psané jako odlišné věci, jen posléze mě napadlo, co takhle tomu dát nějaký ten výcuc k tomu a nakonec to spojit. Jednička měla být původně jednorázovka :)

Ale děkuji ti za komentář a omlouvám se, že ti to možná zkazilo náladu ;)
, .. odpovědět
avatar
Som pravoverný zástanca happyendov. Tu sa mi však zakončenie na tento štýl urcite hodí viac. Moc pekná poviedka. Čítala som z nej kedysi len časť a asi preto som si myslela že je to jednorazovka. Nadhera.
icon odpověděl(a)
Blanch
Ona to kdysi jen jednorázovka taky byla, než mi ruplo v bedně, takže i co vím, hodně lidí dodneška ani neví, že to mělo nakonec čtyři díly :D
, - odpovědět
avatar
Tak jsem to přečetla znovu a ujistila se v tom, že pro mě pribeh konci třetí kapitolou ????. Tuhle, čtvrtou, beru jako úplně jinou, krátkou a smutnou píseň o nešťastné a tragicky ukončené lásce, která nemá nic společného s příběhem odehrávajícím se predtim ????.
Já proste miluju šťastné konce.
Celkove je to napsane moc dobře, i když vím, ze ty jsi ke svým starším Drarry poněkud skeptická. Já neprestanu zasnout nad tím, jak přirozené zní dialogy a jak vtahnes citatele do deje. Což já oceňuji hlavně u sexuálních scén ????.
icon odpověděl(a)
Blanch
To mi kdysi řeklo víc lidí :D Pravdou je, že když jsem tu povídku začínala psát, jednička měla být jednorázovka. Já zároveň s tím měla napsanou i tu poslední, ale neměly k sobě patřit. A pak se zrodila ta zákeřná myšlenka, co napsat ještě nějaký maglajz mezi to, a pak to spojit...
Já tehdá psala hodně tragické konce, lidi už na to u mě byli zvyklí, ale je fakt, že čím starší jsem byla, tím víc jsem chtěla toho cukru, protože život je dost posranej i bez tragickejch konců ve fikci.

Popravdě, úplně nejsem nadšená z toho, že tady ty kapitoly mám v téhle formě, pořád se je chystám trochu upravit a přepsat do čtenější formy.Tohle mi přijde takový... ugh. Takže se trošku divím, že tak žasneš :D :D
, Paráda odpovědět
avatar
Nečekala jsem že to skončí tak smutně. 7 7
icon odpověděl(a)
Blanch
Já vlastně kdysi taky ne, tehdy tenhle díl každého dost překvapil. Asi jsem měla sadistickou náladu.


Nejnovější komentáře
Eufemismus bytí - Nemusíš... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 5.3.2024 20:07
Eufemismus bytí - Krásné ... Zaslal/a: Karin  •  Čas: 5.3.2024 14:13
Část třetí - Wow, mo... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 6.11.2023 15:51
Část třetí - Pane bo... Zaslal/a: Dejna  •  Čas: 23.10.2023 21:58
Je to v pořádku - Pardon,... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 14.9.2023 21:23
Je to v pořádku - Tak to ... Zaslal/a: Ester  •  Čas: 14.9.2023 20:37

Více komentářů...



Statistiky se započítávají zhruba od roku 2011.



Pokud chcete, aby vám chodily novinky webu na e-mail, přihlašte se k odběru!
Stačí zadat pouze adresu.


Jméno
Text
icon Díky za upozornění. Ono to bylo blbě úplně všude :)
Zdravím, na stránce UI v kategorii Galerie je špatně zadaný odkaz na Deviantart (místo .com je v odkazu .cz.) :D
my chceme Pretty woman, prosím prosím
Ahoj, kdy zase bude novy dil Pretty woman?
icon Pardon, ja opravdu netouzim po tom, aby to nekdo cetl v tyhle forme :)
No taaak, to mi nemůžeš udělat :( Zbývá mi pár kapitol :(
Já si před chvílí říkala že jsi to nejspíš smazala, protože mi to nešlo zobrazit...
icon No, ono to tam hlavne cele neni, ja to tusim skryla, aby to nikdo necetl :D
Nejde o nic, co by bylo nesnesitelné nebo iritující. Takže pohoda :) :D
icon Ten blogovy nedoporucuji cist, je tam hromada chyb, silena stylistika :D, ale chapu, ze clovek to skrze zvedavost kolikrat ignoruje.
Tak jsem hledala hlouběji a našla tvůj blog, kde to všechno máš. Opravdu moc děkuji za kvalitně propracovaný příběh.
To naprosto chápu. Navíc, nemohla jsem kvůli tomu spát, protože jsem byla hrozně zvědavá...
icon se vratim za tyden z dovolene. Takze proto dokoncena, ale trinactkou to nekonci.
icon Linn: i kdyz ti to ukouslo konec komentare, chapu, kam smerujes. PW je povidka, co jsem dopsala pred lety, ma 68 kapitol. Nevlozila jsem vsechny, protoze jsem se rozhodla udelat korekturu a beta-read. Mam v planu denne vlozit aspon jeden dil, jakmile s...
icon Domco, Emalion, Ginger: mockrat dekuji. Ruby: jeste nevim, WP pro me neni stezejni a beru ho spis jako ulet.
Zdravím. Měla bych dotaz, který se týká tvého příběhu "Pretty Woman". Když jsem ji četla na Wattpadu, úplně mi vyrazila dech... Ale, jelikož mi přišla nedokončená, podívala jsem se na tvoje stránky, jestli tady je příběh dokončený. U statusu je přímo n...
Muzu se zeptat? Pridas vsechny povidky i na wattpad? Divala jsem se, ze tu mas i nejake, co jsem jeste necetla a na wp si je muzu pridat do knihovny. Diky za odpoved. Mej se krasne.
Design vytvořila Blanch © 2002 - 2023