24 Feb 2009 | Blanch | Anime povdky
Fandom: Death note
Omezení: +18
Pár: L/Light
Žánr: pwp, yaoi, psychologické?(trochu)
Shrnutí: No co, Lightův nový lstivý plán zahrnuje velmi příjemnou činnost.

Doporučení: Než si přečtete tuto povídku, měli byste si přečíst TOHLE doujinshi, na které povídka navazuje. Je v angličtině. Chtěla jsem vám ho přeložit, taky jsem ho už z poloviny přeložené měla, ale povedlo se mi ho smazat a už jsem neměla nervy to přepisovat znovu, takže to máte v angličtině, ale i pro neangličtináře je to vhodné, myslím, že tam hodně řeknou i obrázky a scény, takže není potřeba rozumět.

Upozornění: Tato povídka je trochu AU, protože jsem si dovolila poupravit jednu scénu. Vím, že v anime je, že poté, co se Light „dozví“(respektive mu to oznámí L), že měl v pokoji kamery, ho vsadí do cely a tam ztratí vzpomínky na to, že je Kira. V mé povídce se to „dozvěděl“ trochu dříve, aby se mi to hodilo do krámu.

Věnování: Povídku věnuji Morganě Ehran. Dostala ji výměnou za kapitolu Tactics. Přála si pwp, tady ho má.

Povídka neprošla betou, čili v ní jistě budou překlepy.

LL


Od chvíle, kdy L poznal Lighta Yagamiho osobně, si jej neustále pozorně prohlížel. Ten mladík ani trochu nevypadal jako někdo, jehož touhy se
ukrývají v mužském klíně. Byl sebevědomý, distingovaný, velmi přesvědčivý a sečtělý. Ale to, co jej na něm nejvíce zaujalo a téměř fascinovalo, byla jeho neobvykle vysoká inteligence. L by neváhal tvrdit, že téměř stejně rozvinutá jako ta jeho. S podobným člověkem se v životě nesetkal a ještě nikdo v životě ho nefascinoval tolik jako právě tenhle mladík. Samozřejmě to na sobě nedával znát. Tvářil se vždy stejně chladně, téměř až znuděně a nezaujatě. Ale slovní přestřelky, které si s Lightem vyměňovali, ho bavily čím dál víc. Těšil se na ně a stejně tak se každý den těšil na Lighta.

Kdyby jen chudák tušil, že měl v pokoji kamery.
Ačkoliv byl Light tehdy velmi přitažlivý v objetí se svým přítelem a měl opravdu výstavní tělo, nebyla to jeho nahota, která ho tehdy zaujala nejvíce. Byl to výraz. A když si teď k němu mohl připočíst i vysoce rozvinutý genetický základ v jeho mozku, stal se více než žádoucí společností.

Dával si pozor, aby jeho pohledy nebyly příliš časté, aby ho nenachytal. Stejně tak si dával pozor, aby vypadaly jako vždy spíše znuděně, než zvědavě. Light byl velmi inteligentní, jistě by pod tím hledal víc, ale pokud by se nedej bože stalo, že by se jejich pohledy náhodně střetly, tak si předběžně L dával záležet, aby jeho pohled říkal jako vždy: `stejně si myslím, že jsi Kira´.


Dnes končila jedna z pravidelných večerních schůzí. Spolu s celým detektivním týmem probrali všechny Kirovy oběti za poslední den, se všemi nezvyklými i běžnými znaky. Z dnešní den to bylo pouze pět lidí. Dva podezřelí za vraždu spolužačky ze střední školy, jeden lupič supermarketu, který zastřelil prodavače a dva vězně, kteří byli odsouzeni na dvacet dva let a doživotí.
L po celou dobu výkladu, na kterém si jako obvykle nechával záležet, sledoval Lightova gesta. Jako předešlé schůze, Yagami seděl v klidu, nerušeně a tvářil se, že poslouchá každé slovo, každou slabiku. Pozorně sledoval Ryuzakiho a nedal nijak na sobě znát, že by s ním ty vraždy něco dělaly. Přes tohle všechno měl L podezření, že právě on je Kira. S jeho chladnou povahou, bystrou myslí a přesvědčením trestat viníky na popis Kiry dokonale seděl.
Vždy, když sledoval jeho laxní vystupování, vytanula mu na mysl vzpomínka, kdy viděl Lighta uprostřed orgasmu. Tehdy nebyl tak odtažitý, tak neproniknutelný. V jeho tváři se zračily emoce. Byl velmi přitažlivý, přestože byl se svou hezkou tváří přitažlivý i obyčejně.
L často uvažoval, jaké by to bylo, kdyby ten, kdo ten pocit způsobil, byl on. Kdyby na Yagamiho tváři vyloudil ten výraz právě on sám.
Líbil se mu. Až ho to překvapilo. Nikdy v životě se mu nikdo nelíbil. Neznal tenhle pocit. Byl to příjemný pocit. Ale věděl, proč zrovna on. Oba dva si byli v zásadě velmi podobní. Skrývali emoce, byli chytří a měli ve všem přehled. Teprve dohromady tvořili celek. Právě proto byl Light první člověk, který se mu líbil. Byl jako on a on nikdy nepoznal nikoho, kdo by mu byl tolik podobný a zároveň by byl tak odlišný.
Kira.
Nebylo to vždycky tak, že nenávist a láska dělila tenká čára? Že z rivalů se stávali milenci a zlo kráčelo ruku v ruce s dobrem?
Dokázal by Ryuzaki Lighta poslat do vězení, kdyby se potvrdilo, že je opravdu Kira?

L domluvil. Mezitím, co nechal zbytek týmu, aby se k věci vyjádřili, nandal si do kávy pět kostek cukru a jahodový dortíček zapil přeslazenou tekutinou.
„Pokud nemáte co k věci více dodat, myslím, že bude vhodné to dnes rozpustit. Je už večer a na vás jistě doma čeká rodina,“ významně pohlédl na studenta vysoké školy, a pak se bosou nohou poškrábal na té druhé. Dopil kávu a postavil se na nohy. S rukama v kapse došel k pohovce s dřepl si na ni.

Light postával u dveří a čekal, až všichni odejdou. Chtěl s detektivem mluvit.
Když pak otci oznámil, že dorazí později, osaměli.

Přistoupil k němu a podíval se mu zpříma do očí.
„Vím, že si pořád myslíš, že jsem Kira.“
„Vím, že víš, že si to myslím,“ podotknul L.
Light se rozhodl změnit taktiku, „Já, abych se přiznal. Sám si nejsem jistý. Možná jím jsem. Možná o tom nevím.“
L na něj nevýrazně hleděl. Tušil, co tím chce dosáhnout. Tím, že by sám z poloviny, ne však úplně, přiznal, že je zde možnost, že je Kira, by sám sebe vystavil riziku, čímž by vlastně dokázal, že jestli Kira je, pak ne dobrovolně, což by byla polehčující okolnost. Zároveň by tak ale dal na odiv svůj smysl pro spolupráci a spravedlnost, pokud by chtěl, aby byl dopaden viník, kterým by byl on samotný. Tímto vším by zaobleně vlastně ukázal, že on Kira ve skutečnosti není, protože Kira by přece dobrovolně nepoukázal na fakt, že být Kirou může.
Několik dalších procent v podezření Lightovy viny stouplo.
„Jak bys mohl být někým a nevědět o tom,“ zkusil se zeptat L. Ale předem už tušil odpověď.
Light se usadil vedle něj. „Já… možná, že mě třeba ovládá. Nevím. Věřím na vyšší moc, možná… Možná mě někdo ovládá a já to nevím.“
„To je nesmysl, Lighte-kun,“ dal si L do úst palec a propíchl ho pohledem.

Ano, čekal, že něco takového řekne. Že ze sebe udělá hloupějšího a naivnějšího než je. Ryuzakiho podezření ještě více stouplo. Light by nikdy nedovolil, aby si někdo myslel, že je hloupý nebo naivní. Byl soutěživý typ a měl hrdost. Byl hrdý na svou inteligenci a schopnosti. Tohle celé je jenom hra, jak odloudit pozornost od faktu, který je zřejmý. A oba dva věděli, že Light ze sebe naivního nedělá dobrovolně, ale vlastně proto, aby rádoby pomohl vyřešit případ.
Jít na věc obrácenou psychologií.
L věděl, že Light si myslí, že L si teď bude myslet, že to jen celé hraje, a proto to dělá. Nechá ho si myslet, že sám si myslí, že ví, že si to myslí, aby vypadal nevinně. A pak dodá něco, čím sám sebe potopí. Na důkaz toho, že on, i když to vypadá, že je Kira, Kira vlastně není.
Udělá ze sebe viníka, čímž obrátí jeho podezření

Ano, přesně tyhle hry L s Lightem bavily. Bylo to jako mluvit sám se sebou. Nikdy si nebyl jistý, která varianta je správná a byl zde prostor pro všechny. Jejich rozhovory byly přímo mysteriózní.

„A jak jinak bys to vysvětlil, Ryuzaki? Všechny důkazy ukazují na mě. To já jsem viděl naposledy Penbera, já se vídám s osobou, která je podle tebe druhý Kira, já jakožto syn policisty mám ke všem informacím přístup. Mě nejednou napadlo, že to, co Kira dělá, je v podstatě spravedlivé. Ztotožňuji se s jeho vizí. Sice bych nebyl schopný nikdy nikoho zabít, ale v zásadě jeho činy chápu…“ povzdechl si a sklopil odevzdaně hlavu.

L naklonil hlavu. Přímé, ale nepodložené přiznání, to od Lighta taky čekal. Sebeobviňování. Teorii, která nehraje v jeho prospěch. Očekává, že mu to vymluví, přesto zároveň neočekává, protože jistě ví, že si myslí, že Kira je a celé to hraje.
Hra kočky s myší. Tak to celé bylo.

Mladík s hnědými vlasy se na detektiva znovu podíval. „Třeba, třeba to dělám, když spím. Třeba v noci, když jsem myslel, že spím, tak zabíjí, Ryuzaki, to nemůžeš vyvrátit.“

„Bohužel,“ opáčil chladně Ryuzaki, „mohu. Nechtěl jsme ti to říkat, Lighte, ale vím jistojistě, že jsi v noci nic nepodnikal.“
„Jak to můžeš vědět, Ryuzaki?“ konečně Light přivedl konverzaci na téma, o kterém chtěl mluvit. Od chvíle, kdy L poznal, chtěl zjistit, jestli se jeho obnažování a exhibice setkala s úspěchem. Jak jinak nenápadně by narazil na téma skrytých kamer v jeho pokoji?
„Nechtěl jsem ti to říkat, ale po dobu pěti dní jsme u tebe v pokoji měli nainstalované kamery a můžu tě ujistit, že jsi v noci klidně spal nerušeným spánkem.“
Light se zatvářil vyděšeně a s hraným naštváním vyhrknul: „Cože? Co tím myslíš, že jste měli v mém pokoji kamery? Kdy?“
Gratuloval si k perfektní deklamaci.
„Než jsme se poznali. Musíš pochopit, že jsem už tehdy měl podezření a musel si to pojistit. Nebyl si ale jediný.“
„V tom případě, Ryuzaki, musíš vědět, že já nejsem Kira. Pokud jsem v noci spal a přes den jsi musel vidět, že jsem se buď učil nebo si četl, tak ti musí být jasné, že já nemůžu být Kira.“
„Kamery sice byly v tvém pokoji, Lighte, ale venku jsi klidně mohl zabíjet. To, že mi kamery neukázaly nic podezřelého tě nezbavuje podezření,“ oznámil suše L a zpod černých vlasů si prohlížel naštvaný obličej svého společníka.
„Pořád si myslíš, že jsem Kira,“ odseknul Light. „Skvěle. A co omezování osobní svobody? Soukromí? To, co jsi udělal, Ryuzaki, je v mnoha státech přestupek proti zákonu, stejně jako u nás.“
„To nepopírám.“
Náhle jako by si Light něco uvědomil. Zakryl si ústa, z nichž vzešel vyděšený sten. „Tys mě viděl i nahého, mám pravdu? Když jsem se převlékal… Ty perverzní voyere “
„Kromě jiného,“ oznámil opět klidně detektiv a cucal si dál svůj palec.
„Jak to myslíš?“ Light si dal záležet, aby v jeho hlase zaznělo zabarvení zvědavosti, přestože moc dobře věděl, co tím L myslí. „Proboha,“ vytřeštil oči. „Ty, ty… On. Já. My…“ (A/N: vy, oni…tak časování bychom měli, Lighte.)
L si dovolil mu věnovat mírný úsměv.
„Tys nás viděl. Jak jsme to… L, to nemyslíš vážně! Kdo všechno to viděl?“ zeptal se zhrozeně. „Můj otec? Mogi? Matsuda? Aizawa?“
„Byl jsem u toho sám, Lighte-kun, nemusíš se bát.“
„To bohatě stačí,“ zasyčel mladík. Čekal na vhodnou příležitost, kdy využít svých výhod. `No tak L, řekni, co si o tom myslíš. Určitě to nepřejdeš jen tak!´ Pomyslel si.
„Popravdě mě překvapilo, že jsi na muže, Lighte. Tím spíš si myslím, že jsi Kira, protože v tom případě Misa Amanová nemůže být tvá přítelkyně a důvod, proč jsi s ní tak často vězí pouze v tom, že je druhý Kira.“
„Přestaň už s tím, L! Mezi mnou a Misou nic není, to přiznávám, ale ona to o mně neví a já ji mám rád jako sestru, neublížil bych jí!“ `Pro mě za mě, ať se třeba utopí ve fontáně při focení bikin, zatracená Rem, kdyby ji tolik nehlídala!´
„A tvému příteli neubližuje, že si všichni myslí, že je tvá přítelkyně?“ zeptal se L a oba dva věděli, že tento dotaz skrýval jiný. A to právě ten, na který hodlal Light odpovědět. Konečně se rozhovor stáčel do tématu, který vedl k jeho následujícím plánům.
„On není můj přítel a nikdy nebyl. Byl to pouze sex, Ryuzaki. A pokud ses chtěl zeptat na tohle, nemusel jsi dělat takové okolky, protože vím, že tě zvědavost svrbí na jazyku.“
„Máš pravdu, Lighte-kun, jako obvykle jsi velmi bystrý,“ usmál se na něj L, pak pokračoval. „Takže si vybíráš pouze své sexuální partnery.“
„Samozřejmě. A proč se vlastně bavíme o takových věcech? Je to mé soukromí,“ zadeklamoval znovu Yagami a zamračil se.
„Nemám v plánu tvá tajemství vyzradit,“ zase ten divný úsměv.
Možná, že Lightův plán se dnes přeci jen setká s úspěchem. L si ho tak prapodivně prohlížel.
„Jsi jediný blízký přítel, kterého mám,“ zopakoval detektiv už poněkolikáté. Light sám netušil, jestli to myslí vážně nebo je to jen tah. „A první člověk, který mě tak zaujal.“
„Zaujal?“ zamračená Lightova tvář se najednou uvolnila a hnědý pohled se střetl s černým. „Jak to myslíš?“
L vyndal palec z úst a naklonil se k Lightovu uchu. „Od chvíle, kdy jsem tě viděl poprvé na kameře, ses mi zalíbil, Lighte-kun. Ale teprve když jsem tě viděl s tím chlapcem, jsem o tobě začal přemýšlet jako o svém vytouženém objektu.“
Lightovi se zadrhnul hlas. Zatajil dech a otevřel překvapeně rty. Tentokrát jeho překvapení nebylo hrané. Přestože doufal v to, že se mu dnes podaří L svést a zajistit si tak větší důvěru, ani trochu nedoufal v to, že to půjde tak hladce a svým způsobem se ho L bude chtít snažit svést sám.
Ani trochu si však nepřipouštěl fakt, že ho tato situace nenechává klidným. Jeho záměrem sice bylo s L něco mít, přesto to mělo být mechanické, vynucené. Nikoliv příjemné.
Proč, když cítil na svém obličeji jeho dech, mu naskakovala husí kůže?

Němě na Ryuzakiho hleděl a jeho vnitřní hlásek křičel: polib mě, zatímco ten druhý – jestli na mě sáhneš, řeknu Ryukovi, ať mi dá své oči a zapíšu tě do deníku. Jeho podvědomí svádělo boj, ve kterém se nemohlo rozhodnout.

Naštěstí za něj rozhodl slavný detektiv.
Černovlasý mladý muž se sklonil, aby měl lepší přístup k tělu vedle sebe, pak celou vahou zalehl Lighta tak, že klesl zády na pohovku. Něco vlhkého se otřelo o jeho rty. Zprvu o horní ret a hned na to i o dolní.
Byl to jeho jazyk, nad jehož sladkou přikrývkou se Light pokoušel nemyslet.
Posléze si vynutil vstup do útrob poznání. Jazykem přejel Lightovi horní patro, a pak zuby. Ten se nedobrovolně otřásl vzrušením. Tohle nebylo dobré. On cítil něco, co tam být nemělo. Mělo to být jen ukojení touhy, prospěchářská haló akce o zvýšení důvěry. Ale tato intimní chvilka v něm začínala vyvolávat vzrušení.
To nebylo možné, L ho přece nevzrušoval!
Nebo ano?
Jistěže ne!
Jen mu prostě podrží a bude z toho mít prospěch!

Na vlastním jazyku, který se nečekaně přidal do hry, pocítil sladkou pachuť. Nenáviděl sladké, ale Ryuzakiho jazyk mu kupodivu odporný nepřipadal.

Teplá ruka, která doposud ležela na jeho tváři se pomalinku začínala přesouvat přes krk a klíční kosti na hrudník. Hbité prsty Ryuzakiho začaly rozepínat košili, aby se mermomocí dostaly ke svému cíli.
Když rozhalil bílou košili, jež měl Yagami na sobě, prsty jemně stiskl tmavohnědý výběžek na sametovém hrudníku a posléze se k němu sklonil jazykem a nonšalantně jej začal oblizovat.
Light proti své vůli jemně zasténal. Bylo to neuvěřitelně příjemné. Pak jazykem opsal stejnou trajektorii i u druhého výběžku, zatímco druhou teplou dlaň položil na jeho holé břicho. Aniž by s ní pohnul, zvednul se a opřel o loket. Znovu se vzájemně podívali přímo do očí a v Ryuzakiho pohledu bylo najednou vidět cosi jako ...něha? Sklonil se znovu k němu.
A Light mu se samozřejmostí nastavil ústa k polibku. Netušil, kde se to v něm vzalo. L se k nim dychtivě přisál a obratně propletl svůj jazyk s jeho.
Pak se cizí ruka položila na jeho bok.Yagamimu se to až zatraceně příliš líbilo, což bylo nežádoucí, zvlášť, když nezůstalo u položení, ale ruka pokračovala přes bok až do klína, lehké doteky tak příjemně vzrušovaly.
Ucítil jemný polibek na čelisti. Ruka mu přejela přes nohu a polaskala vnitřní stranu stehen. Light už se ani nesnažil kontrolovat. Zhluboka vzdychl. Moc nad tím přemýšlel. Bylo by lepší, kdyby přestal přemýšlet úplně a laskání se poddal. Bylo to přeci oboustranně výhodné. A navíc příjemné. Byl to jen sex. To, že se mu to líbilo, ještě neznamenalo, že by měl po L nějak závratně toužit.
Jak bylo ale možné, že L věděl, co má dělat a jak se dotýkat? Podle toho, co si o něm myslel a co slyšel, nemohl být nijak zvlášť zkušený, ne-li vůbec.
Než stihl vydedukovat jakous takous odpověď, kterou by vysvětlil, co se to s ním děje, pocítil jemný závan chladu. To ve chvíli, kdy z něj byly staženy kalhoty, aniž by to sám postřehl. Rozhodl se zapojit a jeho ruce, doteď nečinné a strmé, se posunuly na Lawlieta. Vyhrnul mu bílou mikinu a posunkem naznačil, aby zdvihl ruce. Pak mu ji přetáhl přes hlavu a odhodil kamsi ke stěně, kde s lehkým žuchnutím dopadla. Nelenil a vrhnul se rovnou i na kalhoty.


***



Ryuzaki si dával záležet. Hladil každý centimetr pokožky, kam jen dosáhnul. Viděl Lighta nahého na živo bylo mnohem víc vzrušující než v televizi. Nikdy ani nedoufal, že by to mohlo zajít tak daleko. A i když moc dobře věděl, že to Light nedělá tak úplně kvůli prožitku, ale hlavně pro vlastní prospěch, stejně byl ochotný se na tom podílet.

Narovnal se a pozoroval Yagamiho tvář. Viděl, jak se kouše do rtů. Jak se snaží vyrovnat s náporem touhy, kterou v něm vyvolal. Usmál se. Vrátil své ruce na mladíkův hrudník, aby mohl znovu třít bradavky, které tolik toužily po doteku. Pak přesunul svou pozornost níž. Líbal ho na břicho. Roztáhl mu nohy a hladil jemnou kůži na vnitřní straně stehen.

Horké vlhko přistihlo Lighta nepřipraveného. Čekal by cokoliv, jen ne tohle.
Velký L Lawliet ho vzal do úst. Sál ho a přejížděl jazykem po naběhlé špičce. Pak ho začal zpracovávat. Rytmicky, v pomalu se zvyšujícím tempu. Pravidelně pohlcoval celou jeho délku a nutil tak mladíka nekontrolovaně sténat. Rukama si přidržel jeho boky, aby mu zabránil se svíjet a dál ho s neúprosnou pravidelností zpracovával. Každým dalším polaskáním zvyšoval jeho rozkoš až nakonec Light s výkřikem začal zvolávat jednu z mnoha jeho přezdívek, kterou ho oslovoval.
Vypadalo to, že už brzy dosáhne vrcholu a v ten moment L využil situace a přestal, jeho navlhčené prsty vnikly do toho rozkošného těla. Light pohnul boky a roztáhnul více nohy, aby měl jeho milenec lepší přístup. Do jeho útrob vklouznul jeden prst, který byl následován druhým. Chvilku se v něm třely a pohybovaly, aby roztáhly lépe svěrač. Pak se k nim přidal třetí stejně mazlavý prst a poprvé se otřel o bod, který v Lightovi vyvolal další příval vzrušení.
Teď už se nekontrolovatelně třásl. Tváře měl rudé, vlasy jemně slepené potem, který mu stékal po čele. Mělce dýchal a už vůbec nemyslel na to, že to, co s Ryuzakim právě dělá, je nějak nepatřičné.

Prsty se chvilku v jeho těle pohybovaly a pravidelně narážely na jeho prostatu. Light přivřel oči, bylo to mučivé a stejně tak úžasné. Jeho poslední milenec byl naprostý diletant! To vyvolávalo další otázku. Copak si L přečetl na internetu podrobnosti o análním sexu? Vůbec by nevěřil tomu, že neměl zkušenosti. Určitě nějaké musel mít. Znamenalo to tedy, že je taky gay? Jaká shoda okolností.

Prsty opustily hřejivou náruč slasti.
Nakonec je nahradila jiná část těla. Mnohem větší. Oba dva zalapali po dechu. L do něj pronikal pomalu, ale naprosto neúprosně. Když skončil, dal hnědovlasému mladíkovi pár vteřin, aby si zvykl.
Jakmile si oba na ten nový pocit vzájemného spojení zvykli, Ryuzaki se boky pohnul vpřed. Stáhnul se a znovu přirazil. Tento pohyb několikrát zopakoval a přitom sledoval, jak tvář jeho milence dává najevo, jak se mu to líbí.
To, jak se mladík vrtěl a stahoval svaly ho jen víc vzrušovalo. Uchopil ho za boky a přirazil v jiném úhlu. Light vyjeknul a znělo to skoro jako dětský vzlyk. Ryuzaki byl rozhodně velmi dobře obdařen na to, aby ho uspokojil.
L byl trochu větší než těch pár milenců, které doposud měl. Nebylo divu, nebyl to Japonec. Jeho geny se na něj podepsaly i jinak a Light teď děkoval všem Shinigami za to, že tomu tak bylo.
Jeho hrdost popřená kdesi v nitru křičela, že přece nebylo možné, aby svůj nejlepší sex zažíval právě s mužem, kterého tolik toužil zabít.

Ryuzaki se o pár centimetrů pomalu stáhnul, pak naráz prudce přirazil. Jeho pohyb se začal stupňovat. Začal pravidelně přirážet. Rukama, které položil vedle Lighta, se podepřel a vyhledal jeho rty.
Jejich jazyky se spojily v divoké hře o to, kdo tentokrát vyhraje.
Vášnivě se líbali, zatímco L začal mnohem častěji přirážet a stahovat se. Když se odpojil od těch lačných rtů, které byly teď naběhlé a prokrvené, až připomínaly stejně lákavou jahodu, rukou L uchopil Lightův vztyčený penis. Ve stejném rytmu jako přirážel do jeho úžasného těla, začal třít i jej.

Brzy ani jeden z nich nebyl schopný ničeho jiného kromě sténání a lapání po dechu.
L přejížděl po celé Lightově délce. Od kořene penisu až po jeho hlavičku. Dával si záležet, aby byl jemný, třel rukou ve stejně zběsilé snaze dosáhnout jak vrcholu svého, tak Lightova.
Nakonec začal cítit, jak Lightovy útroby mu začínají být těsné. Celým jeho tělem se provalila vlna vzrušení, aby se její výsledek vydral na povrch.
L funěl. Ještě párkrát přirazil do těla svého milence, aby ze sebe dostal maximum, a pak Light pocítil v břiše známé hřejivé a uklidňující teplo.

Chvíli poté, co ho Lawliet zpracovával teplou rukou, se dostavil vrchol i jemu. Před očima mu poskakovaly zlatavé hvězdičky, aby ho nakonec donutily pod tíhou slasti přivřít oči.
Mladík se udělal do Ryuzakiho dlaně a hlasitě přitom vykřikl jeho přízvisko.


***



Ryuzaki seděl opřený o pohovku. Light Yagami ležel na ní a rukou si pohrával s černými vlasy detektiva. Na krk mu vtisknul letmý motýlí polibek. L se ošil.
Otočil se na něj, aby mu viděl do tváře a usmál se.
Light mu úsměv opětoval. `Mám tě, Ryuzaki. Vyhrál jsem.´
A když se Ryuzakiho tvář otočila nazpět, dovolil si Light proměnit svůj zdánlivě nevinný úsměv do ďábelského vše říkajícího posměšku.
Poet Koment: 0

Komentujc
Prozatm dn koment!

Peteno: 185x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0



Pidej koment
Nick:
Web:
Jak se jmenuje syn Luciuse?


Zapamatovat nick

smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Dkuji!
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.