15 Feb 2009 | Blanch | Anime povdky
Takže, Norsi, tady to máš. Hlavně si nestěžuj, že je to blbost. Já vím, že je, ale mě nic originálního nenapadlo :D

Fandom: Junjou romantica
Překlad názvu: Milenec
Omezení: +18
Pár: Akihiko Usami/Misaki Takahashi
Shrnutí: Misaki se rozhodl, že už je načase říct bratrovi pravdu o něm a o Usagi-sanem(pro neznalé - tak mu říká Misaki, přestože se jmenuje Usami, Usagi znamená v japonštině králík a san je zdvořilostní oslovení). Jak to ale dopadne, když to jeho bratr zjistí zrovna tou nejméně vhodnou cestou?
Žánr: asi komedie, pwp, fluff(co by se u JR dalo čekat?)

Je pět ráno, takže nečekejte zázraky. Kór ani dokonalou gramatiku.
Na konci povídky máte video na první díl anime, ve kterém účinkují všichni tři hlavní aktéři.

Konečně léto.
Venku svítilo slunce a obloha byla blankytně modrá. Příroda se zelenala a všeobecný klid ulic mezi domy byl zaplněn radostným povykem dětí, kterým začaly prázdniny.

Misaki ležel na pohovce v obýváku a četl si časopis. Zatímco čekal, až se Usagi-san vrátí z redakce, četl o něm nedávno vydaný článek v časopise Šintai*.
Usami Akihiko v něm naznačoval, že s někým žije, zřejmě tuše, že tak zklame své věrné fanynky, nepřiznal, jak moc hluboký vztah to je. Na druhou stranu Misaki věděl, že mu Akihiko nechce způsobit potíže a protože ho sám prosil, aby s tím počkal, neboť tuhle vážnou záležitost ohledně jejich vztahu musí probrat s bratrem, Akihiko souhlasil, že to udrží v tajnosti, hlavně, když s ním Misaki zůstane.
A teď se tady mladík dočetl, že veřejně známý a oblíbený spisovatel se přiznává ke vztahu. Mírně ho to nadzvedlo z pohovky, ale pak se uklidnil. Nikdo přece neví, že Akihiko je na muže a že s ním bydlí zrovna jeho milenec, no ne? Pro všechny nezasvěcené byl stále bratr jeho nejlepšího přítele, jemuž poskytl útočiště v dobách studia. Nic víc.
Pokud by se tedy ten pletichář Isaka nerozhodl to pojmout jako reklamní tah na zvýšení popularity nebo něco obdobného. To by mu bylo podobné.

Misaki odložil časopis, v němž se dočetl věci, které už dávno znal přímo od svého přítele. Protáhl se a podložil si hlavu rukama, dívaje se tak přímo z okna ven.
Byl vážně nádherný den.
Večer očekávali s Akihikem Takahira. Misaki se konečně rozhoupal a rozhodl se mu vyznat pravdu a o všem mu říct. Akihiko kdysi stejně jako Misakimu Takahirovi poslal kód, díky němuž se dostane do bytu. Ani jeden z nich nevěděli, v kolik přijede. Jeho žena byla u rodičů a on se rozhodl navštívit svého bratra, jen co ho uvolní z práce a pojede mu vlak.
Misaki neustále přemýšlel na formou, kterou by měl zvolit.

Co na to asi řekne jeho bratr?
Že žije s jeho bývalým spolužákem a nejlepším přítelem? Že se z nich stali milenci?
Pořád mu vrtalo hlavou, jaká slova zvolit.
„Takahiro, musím ti něco říct. Víš, za tu dobu, co zde žiju, já a Usagi-san, my… Stali se z nás milenci.“
„Bratře, mám pro tebe novinu. Víš, jak jsi mi neustále přál štěstí a chtěl jsi, abych byl šťastný. Tak já konečně jsem, po boku Usagi-sana.“
„Mám něco na srdci, co nepočká, Takahiro. Už dlouho ti s Usagi-sanem chceme něco říct, ale Usagi-san byl tak hodný, že respektoval mé přání a nechal mě, ať ti to řeknu sám. Totiž my dva se máme rádi a chodíme spolu.“
V hlavě si neustále přehrával různé situace, do nichž se mohl dostat. Měl jakž takž vymyšlené fráze, které by mohl použít, ale stále měl obavy, jaká bude reakce jeho bratra. Koneckonců, on ho za Akihikem poslal s tím, že má dokončit školu. Že ho má připravit na přijímací zkoušky a ne i na jiné, po dvaadvacáté hodině nepublikovatelné, věci.

Zavřel oči a nechal se unášet myšlenkami na muže, kterého každou chvíli očekával. Od chvíle, kdy Usagi-sana poznal, se celý jeho svět změnil. Naučil se přijímat lásku, naučil se ji dávat a naučil se s ní žít. Když zemřeli jeho rodiče, měl jenom Takahira. Přestože se jeho bratr snažil, aby mu nahradil rodinu, nikdy se necítil tolik milován jako právě s Akihikem Usamim. Ten spisovatelský démon v něm probudil tolik potlačované city. Naučil ho užívat si každého dne. Naučil ho milovat, přestože ještě pořád mu dělalo problémy říct mu to nahlas. Miloval ho. Teď už to věděl jistě. A nedokázal si představit, že by měl být od něj odtržen a už vůbec ne svým bratrem.
Dokázal by se mu vůbec vzepřít, kdyby jeho bratr řekl ne? Koho by si zvolil. Usagi-sana nebo Takahira?

A pak ho z přemýšlení vysvobodil hluk. Cvakly dveře.
Misaki se nemusel otáčet, aby věděl, že je to Usami, neboť hluboký a vyčerpávající vzdech byl výmluvný až až. Aikawa ho jistě přinutila k napsání další pasáže jeho nové knihy do určitého termínu.

Usami odložil klíče od auta na stůl a na židli položil své sako. Znovu vzdychnul a zamířil rovnou k pohovce, kde ležel Misaki.
„Čekáš dlouho?“ optal se mladíka a sklonil se nad jeho tvář. „Proč se tak mračíš?“
„Jenom jsem přemýšlel,“ opáčil prostě, „zdržela tě Aikawa-sensei?“ naklonil hlavu více k němu.
„Tentokrát spolu s Isakou,“ vzdychl. „Ti dva by se měli dát dohromady. Byl by z nich velmi produktivní tým.“
Misaki se nervózně zasmál, a pak se podíval do očí svého přítele. „Neozval se ti Takahiro?“
„Pořád na něj myslíš? Neměj strach, Misaki, Takahiro je rozumný člověk. Vezme to s klidem,“ a pak svého mladičkého milence jemně políbil na rty. „A když už jsme u toho, potřeboval bych povzbudit,“ usmál se a přešel přímo k pohovce, sedaje si na ni a skláněje se nad Miskaiho.
Pak mu zajel rukou pod triko s krátkým rukávem a rty ke kru.
„Počkej, počkej, ty starý perverzní chlape, počkej,“ vzpíral se Misaki jako obvykle, ale tentokrát už to nemělo tak intenzivní nádech prosby jako kdysi v minulosti. Usagi-san se nad tím pouze jako obyčejně usmál, a pak nedbal protestů a celým tělem se položil na svého milovaného a zaklesnul se koleny mezi jeho klín.
„Misaki, miluji tě!“ prohlásil tiše, jako to obyčejně dělal vždycky.
Zelenooký mladík zavřel oči a vzdychnul. Přes rty se mu vydralo pár povzdechů, přesto nedokázal říct ta dvě důležitá slova, která se na dně jeho srdce skrývala. Přestože už je vyslovil nahlas, neuměl to opakovat tak často jako Akihiko.
Ale cítil se šťastný. Milovaný a chtěný.


* S * E * X * ? *



„Sedni si mi na klín, ano přesně takhle… A teď se nadzvedni na kolena,“ nakazoval mladšímu milenci Usami Akihiko. „Jsi nádherný, Misaki!“
Misaki Takahashi stydlivě skousl ústa a nebýt vzrušující atmosféry, která mezi nimi panovala, zrudnul by jistě studem také.
Pomalu se boky nadzvedl nad klín svého milence a opatrně na něj nasedl. Usami jej chytil dlaněmi za boky a začal mladíka mírně nadzdvihávat.
Byl kouzelný, jak takhle na něm seděl.
Kolem na podlaze bylo pohozené jejich povlečení a medvěd, který ještě před chvílí seděl vedle nich na pohovce, se válel opodál.

Mladík se mírně nadzdvihával a zase dosedal do milencova klínu. Tváře měl zrudlé a vlasy přilepené potem k tváři. Ruce měl položené na Akihikově hrudi a při pravidelných pohybech vzdychal a sténal.
Zatímco Akihiko dlaní třel jeho přirození, sám se pánví snažil dostat co nejhlouběji do Misakiho těla. Přivíral přitom oči a z úst se mu linuly stejně hluboké vzdechy.
Misaki pomalu začínal cítit, jak mu stimulace z obou stran přivozuje vlnu vzrušení, která se sune do spodních partií jeho těla. Jeho vzdechy se zkracovaly a jeho pohyby začínaly být trhavé a křečovité.
Když Usagi-san pak svůj pohyb rukou zintenzívněl, Misaki ten nával nevydržel a obdařil ho sprškou bílé mazlavé hmoty doprovázené hlasitým výkřikem jeho jména.

Maje v sobě stále Usamiho, mírně se naklonil na jeho hruď, aby se zapřel a mohl se zhluboka nadechnout. Musel nabrat síly, neboť to ještě neskončilo.

Tedy aspoň si to myslel.

Když do něj Usami začal pravidelněji přirážet a sám začal mumlat jakási nesrozumitelná slova, najednou se ozval ode dveří hlasitý zvuk.

„Akihiko! Misaki! Už jsem tady! Kde…“ zavolal do prostoru nadšeně Takahiro a práskl s dveřmi.
Načež se uprostřed věty zasekl a zůstal opařeně stát, hledě do očí svého vyděšeného a hlavně nahého bratra Misakiho.
„Misaki,“ oslovil ho zvědavě, ale posléze si všimnul i svého nejlepšího přítele, který taktéž nahý ležel pod ním. A ve velmi choulostivé pozici.

„Výborně,“ procedil skrze rty Usami Akihiko, „tak myslím, Misaki, že už nemusíš nic vysvětlovat…“
V ten moment z něho Misaki seskočil rychlostí blesku a vrhnul se na své oblečení, které doposud leželo na zemi.
Plavovlasý muž ve středních letech, ještě stále plně vzrušený, zůstal nehnutě ležet na pohovce a upřeně sledoval svého kamaráda ze školy. „Hmm, vítej, Takahiro, jaká byla cesta?“ optal se laxně, a pak si podal ze země kalhoty, které si líně obléknul. Stále dělaje, jako by se vlastně nic nestalo a tyhle věci se děly naprosto běžně.

Takahiro hleděl z jednoho na druhého a snažil se pochopit, oč tady jde. Tašky, které držel před chvílí v rukách, už dávno v šoku pustil na zem, aniž by dbal na to, zda se láhev šampaňského, kterou v nich měl, rozbije nebo ne.

„Takahiro,“ oslovil ho nervózně jeho mladší bratr, „jsi tady brzy. Čekali jsme tě až večer.“
„Já,“ podíval se na svého bratra s nejistotou v hlase, „já jsem odešel dřív z práce, abych stihl dřívější vlak. Chtěl jsem vás překvapit.“
V ten moment do debaty vstoupil známý spisovatel: „To se ti bezesporu povedlo,“ oznámil svým hlubokým hlasem a obtočil paži kolem Misakiho ramen. „Tady Misaki ti chce něco říct.“
Naštvaný mladík se snažil velkou dlaň ze svých ramen setřást. Tohle byla přesně ta chvíle, kdy ho Usagi-san uměl pořádně vytočit. Nejraději by ho právě praštil, ale tuhle scénu si nechal až na později. Až tady nebude jeho bratr.

„Já… Totiž…“
„Mohl bych prvně mluvit s tebou, Usagi?“ střelil po spisovateli pohledem Misakiho bratr. Za sklíčky brýlí se skrýval neidentifikovatelný pohled.

„Dobrá, tak mluv.“
„O samotě, Akihiko,“ oznámil mu.
Akihiko pouze zdvihl obočí, ale posléze vyzval kamaráda, aby jej následoval do jeho pracovny.


* S * E * X * ? *



„To, čeho jsem byl svědkem… Kdy se to stalo?“ Takahiro udržoval poklidný tón, přesto Usami za ta léta poznal, kdy se jeho přítel zlobí.
Rádoby nadhodil vtipem: „Chvilku, než si přijel.“
„Ty moc dobře víš, co myslím, Usagi!“
„Tohle chtěl s tebou probrat Misaki.“
„No a já se teď ptám tebe! Jak dlouho to mezi vámi trvá?“
„Už je to rok,“ připustil neochotně blonďák.
„Rok?“ zvýšil hlas starší z Takahashi bratrů. „Tys svedl mého bratra? Tobě není nic svaté? Jak si to představuješ?“
Akihiko Usami taky zvýšil mírně hlas, „Naopak, to je poprvé v životě, kdy si nemusím nic představovat!“


Misaki seděl na pohovce a čekal, kdy se ti dva vrátí. Dokázal si živě představit, co se tam odehrává. Tohle se nemělo stát. Neměl připustit, aby to s Usagi-sanem dělali zrovna dnes a zrovna tady. Představoval si tuhle situaci úplně jinak. Že to bratrovi řekne v poklidu. Najednou všechny jeho připravené fráze a zinscenované dialogy přišly vniveč. Tohle byla nejhorší možná varianta. Jeho bratr je nachytal in flagranti.
Skousl si nervózně dolní ret.
Už tam s Usagi-sanem jsou nejméně čtvrt hodinu. Měl by se jít přesvědčit, že je všechno v pořádku.
U dveří se však zastavil.
Nikdy neslyšel svého bratra zvýšit hlas, tohle bylo prvně v životě.


„Nepřípustné! Ihned si Misaki sbalí svoje věci a pojede se mnou domů! Tady už se nevrátí a vy dva už se nebudete vídat!“
„To neuděláš, Takahiro!“
„Ty ho nebudeš zneužívat, Akihiko! Je to můj mladší bratr, je mu teprve dvacet. Má život před sebou! Hned si ho odvezu nazpět. Nikdy jsem neměl dovolit, aby se k tobě nastěhoval, byla to chyba.“
„Já…“
„Tohle už neodčiníš, Akihiko, Misaki prostě pojede se mnou…“

Třísk!
Dveře pracovny se rozletěly dokořán.
Mezi futry stál zelenooký mladík s výrazem budoucího vraha. Obočí měl nakrčené, rty pevně stisknuté a ruce měl stažené v pěsti.
„Nemyslíš, bratře, že do toho mám taky co mluvit já?!“ křiknul naštvaně.
Majitel domu stál po pravici Takahira a právě na svého mladého milence kulil oči. Misaki málokdy vyváděl do takové míry. Pravdou bylo, že vyváděl často, ale to byly spíš takové roztomilé a zbytečné excesy, přesto dnes, pamatoval si, že takto naštvaný byl snad jednou za celou dobu, co se znali.

„Misaki,nechápeš to… Tenhle chlap…“
„Tenhle chlap je můj přítel. A já s ním žiju, protože chci. Neodvedeš mě od něj. Usagi-san mě miluje a já…“ zadrhl se.
Akihiko nastavil uši.
„…A já ho miluju taky! Nikam nepojedu. Jak jsi řekl, je mi už dvacet. Jsem dospělý a můžu si dělat, co chci a já chci zůstat s ním!“
„Misaki, to nemyslíš vážně?“ optal se spíš už zvědavě jeho bratr a trochu polevil ve svém naléhání.
„Naprosto vážně!“ přistoupil k muži, u něhož rok žil a propletl jejich dlaně. „Chtěl jsem ti to říct už dlouho, ale pořád nebyla ta správná příležitost a taky… Já… Trochu jsem se bál. Ale teď už to víš. Sice ses to nedozvěděl příliš příjemnou cestou…“
„…Pro mě příjemná byla,“ ucedil pobaveně Akihiko a zakřenil se.
„…Buď zticha, Usagi-san,“ skočil mu nakvašeně do řeči Misaki.
„Každopádně,“ pokračoval mladík, „už nemusíme nic skrývat. Usagi-san byl tak ohleduplný, že to přede všemi kvůli mně tajil, ale ode dneška už nemusí. Chci, aby to celý svět věděl. A jestli nedostanu tvé požehnání, Takahiro,“ podíval se bolestivě na bratra, „tak mě to sice bude mrzet, ale já ho neopustím,“ a ještě pevněji stisknul Usagiho dlaň. Oba dva na sebe zamilovaně pohlédli a Takahiro byl nucen si zhluboka oddechnout.

„Asi se zajdu projít na čerstvý vzduch. Budu ho potřebovat,“ odfrknul si.


* S * E * X * ? *



Když Takahiro Takahashi opustil byt, stále zamyšlen a ponořen v událostech, kterých byl právě svědkem, Usami v poloúsměvu povalil Misakiho na onu slavnou pohovku.
„Idiote, co to děláš?“ snažil se od jeho rukou oprostit mladý student.
„Ten tvůj monolog, Misaki, byl velmi působivý a hlavně inspirující,“ zlomyslně se zazubil. „Takže ty mě miluješ?“
„Samozřejmě, ty pitomče,“ odklonil hlavu na stranu a zamračil se, jako to dělával, když ho Akihiko škádlil.
„V tom případě ti musím svěřit malé tajemství,“ usmál se znovu a přitiskl se svou vahou na jeho, dávaje najevo, že jeho libido ještě stále nebylo ukojeno. Hlavně jistými partiemi svého těla. „Já jsem pořád vzrušený,“ oznámil mu šepotem do ucha. „Nedokončili jsme, co jsme načali. Kde jsme přestali, když nás Takahiro vyrušil?“ A vrhnul se na jeho krk.

Vzpírající Misaki dosáhl už pouze jen toho, že se bytem ozývaly jeho hlasité výkřiky:
„Přestaň! Přestaň s tím! Ty starý perverzní chlape!“



*Šintai znamená v japonštině Nový styl.





Poet Koment: 0

Komentujc
Prozatm dn koment!

Peteno: 125x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0



Pidej koment
Nick:
Web:
Jak se jmenuje syn Luciuse?


Zapamatovat nick

smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Dkuji!
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.