03 Oct 2007 | slash | Potterck jednorzovky
Žánr: Temné, Drama, tragédie, depresivní
Žánr2: Slash, PWP
Postavy: Harry Potter
Přístupnost: Od 18ti let
Obdobi: Po Bradavicích
Tuto povídku věnuji zlatíčku minime k jejím narozeninám. A přeju ji tímto všechno nejlepší. Doufám, že se jí bude líbit...
Jako už tolik let... člověk má něco, co není jeho, snaží se žít v idyle, snaží se sám sobě namluvit, že je ta idyla skutečná. Ale ona...není.

Vůně rozpálených svíček a jejich hřejivé teplo zaplňovaly ovzduší v místnosti. Jejich plamínky místy skomíraly a hasly a žhavý vosk padal na podlahu z kachliček. Tvořil tak nekonečnou řadu obrazců a fleků.
Od rohu místnosti bylo slyšet tiché pobrukování a slastné vzdechy najednou. Ozvalo se několik kapek, jak nepravidelně dopadají na hladinu vody.
To se zvedla mladá ruka jemně posetá tmavými chloupky, popadla do dlaně houbičku, nanesla na ni mýdlo a jala se umýt hruď. Tedy ne svou, ale svého milence.

Ozvalo se další hluboké povzdychnutí.

Mladík s tmavými vlasy ležel opřený v hluboké bílé nádobě a na své hrudi měl položeného svého milého. Jednou rukou mu přejížděl pravidelnými pohyby houbičkou přes bradavky, druhou rukou nebezpečně sjel pod vodu a uchopil už tak z poloviny naběhlý vrcholek touhy.
Pokračoval dál v masáži a rukou ve vodě několikrát zkusmo přejížděl po místečku, kde obyčejně slunce nesvítí.

Druhý muž se zkráceně nadechl a ihned vydechl, vrče přitom jméno svého „trýznitele“. Jeho tělo se ve vaně napjalo.
Netrvalo dlouho a na hladině se objevila odměna v podobě bílé rosy, která už nedala na sebe čekat.

Harry Potter se spokojeně usmál, když jeho partner hlasitě vykřikl jeho jméno.


***



Suší a nazí se oba dva nakonec vydali do svých komnat, které přinášely noc co noc nová a nová dobrodružství. Stejně jako každou noc už několik let.

Mladý Potter, ačkoliv vypadal dost hubeně a bez síly, uchopil svého milence a jemně jej uložil mezi polštáře a peřiny. Sám se nad něj vyhoupnul a něžně políbil špičku jeho nosu. Poté mu z čela odstranil několik pramenu vlasů a vpil se do jeho rtů konečně jako hladový vlk, který nemá zábrany.
Ochutnával ty hříšné rty a nechal je, aby ochutnaly jeho.
Jeho paže putovaly podél milencových boků a zastavily se přímo na stehnech.
Pak se na chvíli odtrhnul.
Chvíli pozoroval ty nebezpečné hlubiny, jak si jej zkoumavě prohlíží, ale nakonec se rozhodl zvednout, vysluhuje si tak nesouhlasné zavrčení, a vytratil se z místnosti.

Po chvíli se vrátil a v ruce držel dvě sklenice a v nich šampaňské. Líbezně se usmál a jednu z nich podal svému příteli.
Ten ji přijal. Chvíli si ji nechal povalovat v ruce, ale jakmile jej Harry vyzval k přípitku, tak si s ním ťuknul a následovně obsah vlil do sebe.
„Tak na nás,“ prohlásil Vyvolený chlapec a loknul si.
Polknul.

„Řekni mi něco, Harry,“ po dlouhé době taky něco řekl. Potter zdvihl zvědavě obočí. „Proč vždycky tolik vyžaduješ, abychom si připíjeli, když se chceme milovat?“
Na Harrym bylo vidět, že jej tento dotaz mírně zarazil, ale nenechal to na sobě dlouho znát, prostě opáčil: „Je to jako rituál. Dobré pití, potom skvělý muž a skvělý sex…víš, co se říká… ženy, víno, zpěv… my dva jsme sice oba dva muži, ale nic to na tom nemění…“
„Tak to bys mi měl ještě zazpívat nějakou serenádu,“ usmál se ten druhý a čekal, co se bude dít. „Zahrát třeba na mandolínu…“

Ale žádný zpěv nepřišel. Pouze dlouhý a vášnivý polibek a poté už jen neochvějná slast a naplněná touha.
Stejně jako každou noc už několik let.


***



Harry Potter procházel své kouzelnické zásoby.
Hleděl na dno skleničky s průsvitným obsahem. Už mu nezbylo moc. Bude s tím obsahem muset chvíli šetřit, než si odněkud sežene další. Své tajné zásoby už téměř vyčerpal. Kdyby o tom věděl on. Kdyby jen tušil, co právě drží v ruce…


***


„Tak na nás dva!“
„Na zdraví, Harry!“


Dlouhý a hluboký polibek byl důkazem další roztoužené noci.
Harry hladil svého milence na hrudníku, prsty dráždil ty malé vrcholky velké jako malé hrášky a cítil, jak se v nich po chvíli usazuje tlak. Stejně jako v jiných místech.
Opatrně jazykem olíznul jeho ušní lalůček. Vysloužil si tak zavrnění. Posléze přejel přes jeho krk, klíční kost, hrudník, načež jazykem obkroužil jeho bradavky, až nakonec sjel jazykem vertikálně přes bříško až k pupíku. Tam se na chvilku zastavil a dráždil jeho podbřišek. Cítil, jak mu jazyk mravenčí, touha v jej samém byla neúnosná, ale on si řekl, že to vydrží. Vydrží kvůli němu. Kvůli jeho milovanému.
Pak uchopil dlaněmi jeho stehna a trošku je od sebe odtáhnul a hned na to, v okamžiku překvapení, pohltil jeho vzrušení do svých úst.
Rytmicky jej laskal a ožužlával. Jazykem přejížděl po celé délce a rukama přidržoval jeho boky, aby prudce nepřirážel do jeho úst.

Když už cítil, že se jeho milenec blíží k vrcholu samé vášně, přestal. Muž ochuzený o svůj blížící se orgasmus se zavrtěl. Cítil, jak jeho nohy jsou vyzvednuty na chlapcova ramena.
Poté už se všechno seběhlo hrozně rychle. Prsty, které v sobě po chvilce ucítil, se nezdržely dlouho a byly nahrazeny něčím zdaleka jiným.
Pak už jen viděl, jak se barevné hvězdičky rozprostírají před jeho zrakem, tančí a kroutí sebou, mění barvy, aby se nakonec shlukly v jedno velké absolutno.
Jeho smysly, zmítající se na vrcholu citlivosti, prožitek mnohokrát znásobily. Ten krásný a hřejivý pocit gradoval, všechno, co zažil, bylo v porovnání s tímto nicotné.
Jeho nitro vzlykalo nad samotnou hranicí slasti a bolesti. Nepoznával se. Proč nikdy v minulosti nic takového víc nepoznal? Tu hlubokou eurofii. Proč až teď?

Jeho nádherný Harry se na něj svalil. Zpocený, udýchaný, zavánějící sladkou touhou a vyvrcholením, ale hlavně krásný. Tak, jak byl tím nejvyšším stvořen. Proto, aby miloval a aby byl milován. Právě jím.
Jak strašně ho miloval. Netušil, kde se ten cit v něm vzal a kdy to vlastně začalo. Možná ho miloval vždycky, ale nechtěl si to přiznat a zastíral to pod rouškou nenávisti, ale možná, že tehdy, v nouzi, teprve poznal, jaký Harry doopravdy je a že pro něj znamená něco víc.
A tenkrát… jako by z ničeho nic, ze dne na den. Tehdy k němu Harry přišel, on sám nevěděl, zda by mu otevřel, pokud by se ohlásil předem. Vždycky se nenáviděli a když tehdy spolu porazili pána Temnot, jejich nenávist se proměnila v něco jiného, nebyla to už averze, ale pouhé smíření, tolerance vůči sobě samotným.

Takže když tehdy Potter přišel a oni si tehdy připili, že ten boj a shon konečně zvládli, dokonce po boku, něco se v něm ten večer změnilo. A to něco změnilo celý jeho život. Tehdy se spolu prvně milovali a Potter se mu vyznal z dlouhodobých citů. Nikdy nebyl ten typ, kterému by se pod takovýmto vyznáním podlamovala kolena, ale tenkrát to na něj nějak zapůsobilo. Nikdy se mu nikdo nevyznal z tak hlubokých citů.

Cítil, jak se jejich těla lepí na sebe a pak se jejich zraky střetly. Oba byly zastřené mlhou a clonou rozkoše.
Usnuli zapletení ve svém objetí, stejně jako každou noc už tolik let.


***



„Tak na nás dva a naši nikdy nekončící lásku,“ Harry pozvedl svou sklenici ke rtům a vypil její obsah na ex.
Tu noc jeho milenci nebylo příliš dobře. Měl žaludek jako na vodě, skoro jako by jej něco dráždilo. Pociťoval to už nějakého půl roku, ale teprve dnes to bylo tak silné.
Přemýšlel, zda by se na něj Harry moc zlobil, kdyby tentokrát to šampaňské nevypil. Zatímco Harry se zavřenými víčky lil obsah do sebe, uchopil ze stolku svou hůlku a nechal tajně obsah své sklenice zmizet. Když to Harry nebude vědět, nebude ho to mrzet.

Přilepil své rty na okraje broušeného skla a dělal, že právě dopil. Usmál se na svého milovaného a ten jeho láskyplný úsměv opětoval. Černovlasý Nebelvír odložil jejich sklenice na noční stolek a tentokrát si lehnul na záda a nabídnul sám sebe. V jeho očích zářila nevyřčená slova a jeho vlhké rty sváděly. Stejně jako jeho snědé tělo.
Partner se nechal se dlouho vybízet a své aktivní role se zhostil s grácií.


***



Když se Severus Snape ráno probral, něco bylo špatně.
Rozhlédl se kolem sebe. Ležel sám. Úplně v cizí posteli, v místnosti, kterou v životě neviděl. Pozoroval nachová nebesa od postele, francouzská okna, která zřejmě směřovala kamsi do zahrady, starobylou komodu v rohu místnosti, skříně a noční stolky, ale nic z toho nepoznával.
Posadil se. Zjistil, že nemá žádný svršek. On obyčejně spával v pyžamu. Protože v jeho sklepení bývalo vždy chladno. Dávno věděl, že se ve sklepení nenachází, ale ať už je kdekoliv, nikdy by nespal… proboha… úplně nahý! Zhrozil se, když zdvihnul přikrývku.
Nestačil už nijak zaklít.
Ve stejný moment někdo otevřel dveře. Byl zvědav, kdo z nich vyleze.
Očekával kohokoliv, jen „JEHO“ ne!

Harry Potter oblečený pouze v trenýrkách si to k němu vykračoval s tácem plným jídla. Na rtech mu pohrával laškovný úsměv.
Usedl k Severusovým nohám a dal mu tác do klína. Na něm se skvělo několik vaflí, smažená vejce, černý čaj a noviny, přesně tak, jak to měl rád. Zvědavě tomu klukovi kouknul do očí, ale ten se stále jen usmíval od ucha k uchu.
A pak se to stalo.
Naklonil se k němu a vášnivě se snažil dostat za hradbu jeho popraskaných rtů. Nakonec to vzdal, naklonil se k jeho uchu a obscénně zašeptal: „Včera si mi pěkně natrhnul prdel…“
V tu chvíli vzalo Snapeovo ovládání za své. Zamračil se.
Harry se přestal usmívat. Nechápal, co se děje.
„Stalo se něco?“
Bývalý profesor lektvarů odložil tác stranou, omotal si přikrývku polem pasu a vstal. Hrozivě se tyčil nad nechápajícím Harrym, chvilku ho pozoroval, ale nakonec to ticho prolomil. „Pottere, co to u Merlina má znamenat?!“
„Ne…“ špitl pouze zničeně Harry a dál nebyl ze sebe schopen nic vydat. Pokusil se v těch černých očích najít tu lásku, která tam včera byla, ale nic v nich nenašel. Pouze notně se zvyšující agresi.
Snape nečekal na odpověď a vydal se do vedlejšího pokoje hledat své oblečení, protože měl neblahé tušení, že bude až tam.
A taky, že bylo. V co největší rychlosti se oblékl.


A pak ji uviděl.
Tu nádobku.
Ten flakónek s průsvitným obsahem.
Nebezpečně se válel na parapetu od okna a jemu se už tak zdál povědomý.
Vzal ji do ruky a odzátkoval. Přičichl a přivřel oči.
Jako zkušený odborník přes lektvary rozpoznal jen matnou vůni cedrového oleje a štiplavý zápach louhované drcené mandragory, ale hlavně… nejjasnější… byla levandule. Ingredience vhodná hlavně pro různé odnože… nápojů lásky.
Které byly hlavně známy tím, že po vysazení si postižený nic nepamatoval. Při použití cítil neuvěřitelnou citovou nestabilitu a nehynoucí oddanost a lásku vůči dané osobě, a poté, co z něj vystřízlivěl, měl dočista okno.


Otevřel oči. Zazátkoval nádobu a nebezpečně stisknul zuby k sobě a naštvaně dlaň v pěst. Ihned si dal dvě a dvě dohromady.
On tady a nahý, Potter šeptající mu vulgární věty, výpadek paměti a tenhle lektvar lásky.

Vrátil se, teď již oblečený, do pokoje, ve kterém se probral. Potter tam seděl na zemi, opíraje se zády o bok postele a hlavu měl skrytou v dlaních. Vypadal bezradně.
Ale to Severuse nikterak neoslnilo, nýbrž naopak, vzpružilo ho to do té míry, že už se neudržel.

„Pottere, já chci vysvětlení!“
„Není co vysvětlovat,“ zaznělo sporadicky od země. V jeho hlase byla znát beznaděj.
„Tak to, u Morgany, teda je co vysvětlovat. Jak jste si něco takového mohl dovolit?“ jeho sytý baryton se stále více a více zvyšoval. Stal se natolik intenzivním, že už to Harry nevydržel a pohlédl na něj, v očích slzy.
Severus svíral ve své pravici dózu s lektvarem lásky.
„Tento předmět doličný je vysvětlením všeho. Nechci vědět, co se dělo a doufám, že se to nikdy nedozvím, musel bych se za sebe stydět a po zbytek života bych se sám sobě nemohl v podívat do očí…“ pokračoval ve svém monologu. A pak mu svitlo, „Tehdy, když jste přišel s tím přípitkem! Měl jsem vás tehdy vykopnout ze dveří! Tak co, Pottere, pobavil jste se na můj účet dostatečně?“
Harry ani nehlesl. Nebyl schopen slova. Každá nová urážka se mu zabodávala hluboko do srdce a zanechávala tam dosti patrnou rozšklebenou jizvu.
„Jak dlouho?!“ rozhodl se nakonec zeptat bývalý profesor po chvíli trapného ticha.
Nic. Další hrobové ticho. Tušil, že má Potter strach to říct nahlas.
„Tak jak dlouho? Na něco jsem se ptal!“ zvýšil ještě víc hlas, dávaje najevo, jak značně je podrážděný.
„Tři roky…“ odhodlal se konečně hříšník a zpoza spodních řas mu stekla po tváři slza.
„Tři roky?“ zařval naprosto vzteky bez sebe Snape. „Chápete, že jste mě připravil o tři cenné roky mého života? To snad nemyslíte vážně! Tohle je neskutečné!“ snažil se Snape nadechnou. Byl v naprostém šoku.
Pak na chlapce pohlédl a skrze zuby zaskřípal: „Jste jen arogantní, nafoukaný, sobecký a politováníhodný ubožák, Pottere! Stejný jako byl váš otec.“
Tentokrát ani na tento argument Harry neodpovídal. Dál sklíčeně seděl na zemi a utíral si tváře.
„A neřvěte mi tu, chováte se jako malé děcko,“ opáčil zhnuseně. „Teď toho litujete, co? Ale na to jste měl pomyslet dřív! Nenávidím vás, vy prevíte! Zničil jste mi život! Ničil jste mi ho celou dobu, ale tohle byla poslední kapka!“

Otočil se a chtěl odejít. Nakonec se ještě otočil. „Poslední otázka!“
Harry vzhlédnul.
„Proč?“
S odpovědí si dal mladík chvilku načas, ale nakonec reagoval. „Protože vás miluji…“
„Jste odporný, Pottere!“ odfrknul si. „Hnusíte se mi!“ plivnul mu k nohám a poté už mohl konečně opustit tyhle příšerné prostory.

Severus Snape se vytratil z Harryho domu, ale hlavně i z Harryho života. Tajemný bývalý smrtijed ho nenávidí a už ho nikdy nebude chtít vidět. Ne, že by to kdy bylo jinak, ale pokud tehdy mezi nimi byla nenávist, jak by se tomu dalo říkat teď?

Až teprve pak bylo Harryho srdce roztříštěno na kusy. Všechny obrovské šklebící se jizvy definitivně praskly a jeho srdce už to nevydrželo. Vykrvácelo a začalo plakat tak hluboce jako jeho zelené oči.

Zůstane zase sám. Bez něj. Bez jeho dotyků. A s tíhou vlastního svědomí. Protože on ho nikdy neměl. Byl to pouze mam. Nikdy nezískal jeho srdce. Jen si to namlouval. Bude tedy nadále truchlit nad neopětovanou láskou. Stejně jako každou noc už tolik let.
Poet Koment: 0

Komentujc
Prozatm dn koment!

Peteno: 91x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0



Pidej koment
Nick:
Web:
Jak se jmenuje syn Luciuse?


Zapamatovat nick

smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Dkuji!
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.