25 May 2009 | Blanch | Odpadkov ko
Já vím, pořád ticho po pěšině. Nemohu za to, věřte mi. Je toho pořád hodně.
No, ale když už nepřibývá nic normálního, tak tady je aspoň jeden štěk, který nebyl dopsán.
Mělo to být prostě PWP na pár Remus/Severus s trochu temnějším koncem.

Fandom: Harry Potter

Sídliště smrtijedů bylo ponuré a mezi vlhkými zdmi se choulily emoce záště, závisti a opovržení.
Všichni už byli unavení z té nekonečné války a z nedostatku zábavy. Zabíjet neznámé lidi sice chvíli dávalo pocity zadostiučinění a v zásadě se to chvilku dalo brát i jako zábava, ale přeci jen se tento stereotyp začal zajídat a stoupenci zla se začali cítit nepohodlně.
Nemohli na světlo světa, nemohli se ukázat na veřejnosti. Užít si doušků života, užít si toho, co by jim normální život nabízel.
Jednou se zařekli a přijali znamení zla – a to byla nejspíš jejich největší chyba.


***



„Ale ale, kohopak to tu máme?“ muž v černém hábitu obcházel shrbenou postavu na zemi. „Když mi před chvílí Šedohřbet řekl, že jsi tady, málem jsem nevěřil vlastním uším. Prý jsi zrádce své rasy, Lupine!“ posměšně si odchechtnul.
„Co chceš, přišel ses mi vysmát?“ hlas, který po nedávném úplňku ztratil sílu, mlel z posledního.
„Ne, nepřišel jsem se ti vysmát, přišel jsem tě politovat. Jak bídně jsi to dopadl.“
„Nepotřebuji tvou lítost, Snape!“ ozval se zostra vlkodlak.
„Vidíš, kam tě tvá dobrota dovedla, Lupine. Strana, kterou sis vybral…“
„…byla správná,“ doplnil ho nevzrušeně Remus.
„Si tě nevážila, jinak bys tady nebyl, vlkodlaku!“ poslední slovo Severus vyslovil jako urážku. Vůbec se nesnažil být milý. Už od doby, kdy spolu chodili do školy, měl důvody, proč si držet Lupina od těla tímto stylem.
Pak se ale usmál a na jeho tváři se objevil tolik známý posměšek, který nikdy nevěstil nic dobrého a který Remus Lupin znal už tolik let.
„Možná konečně přišla chvíle, kdy se taky budu moci pobavit. Znáš to, Lupine, tady v těch katakombách si člověk neužije. Co myslíš, jak si mám s tebou pohrát?“
„Můžeš mi vyhrožovat jak chceš, Severusi, ale nic ti neřeknu!“
„Kdo tady mluvil o vyhrožování a o tom, že chci z tebe něco tahat, Lupine?“ odfrknul si. „A když už, tak verbálního projevu to určitě nebude,“ zdvihl jeden koutek úst a očima černýma jako dva obsidiány mu zajel do rozkroku.

Remus byl příliš unavený na to, aby zpozoroval Snapeův záměr.
Kdyby ano, zajisté by nezůstal tak klidný.

A Severus sledoval, s jakým sebevědomím si tam seděl ten vlkodlak na zemi. Jak zarputile vzdoroval, jak se snažil udržet důstojnost a zároveň nebyl natolik arogantní jako jeho kamarádíčci ze školy.
Možná proto si ho Severus všimnul už tehdy.
Byli si v podstatě tak podobní, ale zároveň se oba dva lišili.
Z nějakého důvodu, který nepochopil za ty desítky let, byl k němu přitahován.
Ale ani sám Salazar by mu nepověděl, čím to bylo.

Obcházeje kolem dokola, zkoumal každou částečku jeho těla. Obnošené svršky, které měly nespočetně záplat, kaštanové vlasy protkané šedými prameny, velké dlaně položené laxně v klíně a ty oči… Jantarové oči, které upřeně hleděly na něj a za jejichž clonou se neschovával byť jediný ždibíček obav nebo strachu.

Severus se zastavil přímo před ním a střemhlav se vrhnul do konfrontace jejich pohledů. Dřepl si a zamhouřil oči. Sepjal dlaně a semknul rty.
Srdce mu z událostí příštích začalo divočeji tlouci a hůlka za jeho pasem jemně vibrovala, předvídajíc, že bude použita.
Poet Koment: 0

Komentujc
Prozatm dn koment!

Peteno: 86x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0



Pidej koment
Nick:
Web:
Jak se jmenuje syn Luciuse?


Zapamatovat nick

smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Dkuji!
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.