01 May 2009 | Blanch | Odpadkov ko
Musím podotknout, že podobnost se jménem jistého vlkodlaka, je čistě náhodná. Povídku jsem psala v době, kdy jsem našeho přítele Nerose ještě neznala.
Tímto otevřeně poznamenávám, že se mi jeho jméno strašně líbí a chtěla jsem tak jednou pojmenovat svého syna :D

Tuto povídku chci jednou taky dopsat, ale zase není kdy. Přesto jsem si k ní vymyslela hodně melancholický, bolestný preslashový až slashový příběh, který měl být plný zbožňování a šílenství hraničícím se závislostí.

Fandom: originální

Podzimní park byl vždycky mým útočištěm. Od reality, od světa, který mi nikdy nepřinesl nic dobrého. Od osudu, který mi do vínku nalil jedny z těch nejpitoresknějších vlastností, které jsem mohl dostat. V ironickém smyslu toho slova, samozřejmě.

Je pátek a já tady sedím se svým nejlepším přítelem. Deníkem. A píšu do něj své obvyklé sentimentální žvásty, jak nesnáším svět, jak mě zklamal. Lituji sám sebe, protože nemám kamarády, přemýšlím o tom, jaký smysl život má.
Bezděky kouknu na špičky svých konversek, jako bych předpokládal, že tam, přesně tam najdu odpověď na své otázky.
Dopíšu tečku za poslední větou plnou sebelítosti a zaklapnu deník oděný do černé kůže. Vložím ho do brašny na svém boku a zahledím se do hromady listí naproti, kterou zrovna rozfoukával vítr.
Dnešek byl příšerný den.
Jako vždy jsme měli seminář z biologie a byl tam i on.
Všemi oblíbený, uznávaný, okouzlující.
Pan Dokonalý.
Už jen při té vzpomínce mi poskočilo srdce.
Moc dobře jsem chápal, proč jej všichni obdivují. Proč by to nedělali? To je spíš ta správná otázka. Ano, proč by to nedělali?

Jak patetický jsem. Každý pátek čekám na to, až ho zase uvidím. Až budu moci sledovat, jak předvádí své kousky v hodině. Jaký vtip si vymyslí tentokrát. Zbožně jsem při každém pohledu na něj přivíral oči a toužil, aby si mě jen jednou jedinkrát všimnul.
Jistěže si musel všimnout. Ale možná si to jen namlouvám, snad chci namlouvat.
Kdo by si nevšimnul chodící mrtvoly jako jsem já?
Zahalené celé v černé, s černými vlasy, s černýma očima obkreslenýma tužkou a skrytýma za hranatými brýlemi, samozřejmě též černými.

Vždycky jsem všude vyčníval a vždycky jsem byl pro všechny ten divný. Aniž by se mě snažil někdo poznat. Automaticky mě všichni odsoudili na základě prvního vizuálního dojmu. Jako vždy.
Ale naučil jsem se s tím žít.
Nikdy jsem neměl moc přátel. Možná kdysi na základní škole, když mě ještě nebrali všichni jako tu černou chodící zrůdičku.
Ale teď jsem tu jen já a můj deník. My dva spolu a o samotě.
A náš úděl emo.


Patrik.
Jak krásně to jméno znělo, kdykoliv jsem ho nahlas vyslovil.
Kdyby jen všichni tušili, že ta černá zrůdička, co se tváří, že chce umřít, je taky na kluky. To by snad už nastala apokalypsa.

Přivřel jsem oči a vybavil si znovu jeho tvář.
Jiskřící veselé zelené oči skryté za dlouhými řasami, úsměv od ucha k uchu ukazující zářivé zuby, Pískové vlasy nezbedně splývající podél uší a krku…

Dovolil jsem si na malý okamžik ponořit se do snění, ve kterém mě můj vyvolený líbal na rty, hladil po vlasech a po tváři a kde mě tisknul se zájmem k sobě.
Ale tohle byly jen mé smyšlenky.
Můj vymodlený idol byl odjakživa velmi žádaný u holek a taky toho značně zneužíval.
On ani netušil, jestli existuji a pokud ano, určitě by si ani kolo o mě neopřel.

Děkoval jsem té síle tam nahoře, že s ním nechodím do stejné třídy, neboť bych už zřejmě dávno propadal.
Určitě bych z něj nemohl spustit zrak. Stejně tak, jako ho z něj nemohu spustit kdykoliv, kdy přijde páteční hodina biologického semináře.

Vzdychnu.

A co je vlastně horší?
Být bláznivě a nešťastně zamilovaný?
Nebo nemilovat nikdy?
Neměl bych být vlastně šťastný člověk?

Vytáhnu z kapsy přehrávač na hudbu a vložím si drobná sluchátka do uší.
Dneska opět příliš přemýšlím.
A opět o něm.

Pustím si hudbu.
Do uší mi začnou proplouvat tóny finské skupiny HIM.
Poet Koment: 0

Komentujc
Prozatm dn koment!

Peteno: 127x | Moje zobrazen: 2x | Online ten: 0



Pidej koment
Nick:
Web:
Jak se jmenuje syn Luciuse?


Zapamatovat nick

smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Dkuji!
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.