30 Apr 2009 | Blanch | Odpadkov ko
První ochutnávka.
Možná, že tuhle povídku ještě někdy dopíšu. Líbil se mi její námět i zápletka a navíc jsem k ní měla básničku.
Ale je to v nedohlednu.

Fandom: Harry Potter

Král vědomím, že nezasloužil
jsem dnes tvůj tupý hrot -
Já miloval jen a jen toužil -
Nuž, hledej, kam bys bod!

Odcizil ses mi, můj milovaný. Odcizil. Co se stalo, že tvá vášeň, která nás oba dva spalovala, je najednou pryč?
Přestal jsi mě milovat?
Možná, ale já tebe ne.
Jinak bych zde neseděl ve dvě hodiny ráno a nehleděl na tebe, jak zase po nocích pracuješ.

„Pojď spát,“ dovolím si zašeptat.
Tvé černé oči se na mě upnou s tichou prosbou, ne, to už není ani prosba, to je příkaz.
„Pott… Harry, mám ještě moc práce, běž spát beze mě, dneska tu ještě chvíli zůstanu.“
Ani nevíš, jak se mě to dotklo. A i teď, přestože je to už tak dlouho, máš stále problém s vyslovením mého křestního jména. Severusi proč? Proč si mě nechceš pustit blíže k sobě? Nebylo nám spolu krásně?

„Nesmíte ho příliš přepínat, pane Pottere. Jed ho dost vysílil, je s podivem, že to vůbec přežil a že jste ho našel. Aspoň, že jsme měli možnost z mrtvoly toho hada vytvořit protijed. Pamatujte na má slova, žádné vysilování, hádky ani nic podobného nebo vás odtud vykážu!“
„Nebojte, madam Pomfreyová, slibuji, že mu jdu jen poděkovat,“ usmál se mladík na ošetřovatelku a ta jej následovně pustila k lůžku, kde ležel černovlasý muž.
„Profesore,“ oslovil jej Harry a Snape se obrátil ihned na toho hocha. První, co udělal, bylo, že děkoval bohu, že mohl spatřit zase ty zelené oči. Její oči.
„Přišel jsem… vám poděkovat, za všechno, co jste kdy pro mě a nás všechny udělal a taky se omluvit za to, že jsem byl vždycky proti vám. Mrzí mě to.“
„Pravda někdy umí být velmi choulostivá, viďte Pottere,“ snažil se o úsměv Snape a Harry prvně v životě z jeho jednání necítil nenávist ani trpkost.
Harry si přitáhnul židli k jeho posteli a sedl si.
„Takže…“ byl nervózní a nevěděl co říct, ale jedno věděl jistě, že do konce života nebude schopen splatit vše, co tomu muži dlužil.
„Nečekám, že mě začnete bavit, Pottere. Nečekám od vás nic, splnil jsem, co jsem slíbil a teď mohu žít s čistým svědomím. A nestydím se přiznat, že má nenávist už není, co bývala,“ zase ten úsměv. Bylo neobvyklé vidět ho na té tváři, která Harryho strašila dlouhá léta. Vždyť Snape byl také jenom člověk, unavený a ustaraný. Vždyť na jeho bedrech ležel vlastně výsledek této války. Nebýt jeho, Harry by Voldemorta neporazil.
„Já, chtěl bych, abychom byli přátelé,“ dodal si mladík odvahy. „Vím, že vám do konce života budu za moc dlužný a abych pravdu řekl, vůbec mi to nevadí. Přiznávám se, že k vám cítím obdiv.“
„Přátelství? Obdiv? Pottere, udivujete mě.“
„Pořád vám připadám jako můj otec?“ zeptal se náhle a Snapea to zaskočilo nepřipraveného.
Chvíli uvažoval, ale poté odpověděl. „Ne, Pottere. Připomínáte mi ji. S ním máte společné jen jméno, teď už to vím.“
„Byl bych rád, kdybyste mi říkal Harry.“
„Harry…“ Snape si nechal na jazyku převalovat to jméno. Znělo tak nějak zvláštně. Nezvykle. Nikdy jej nevyslovoval. „Budu si na to muset zvyknout…“


Poet Koment: 0

Komentujc
Prozatm dn koment!

Peteno: 47x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0



Pidej koment
Nick:
Web:
Jak se jmenuje syn Luciuse?


Zapamatovat nick

smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Dkuji!
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.