..: Továrna na absolutno :.. 4. D jako Deník Malfoye - Továrna na absolutno
Kategorie: Acta est fabula

4. D jako Deník Malfoye

Fandom: Harry Potter
Rubrika: Acta est fabula
Námět: Bystrozor Potter přijde do Azkabanu vyslýchat vězně Draca Malfoye kvůli vyšetřování a dopadení Severuse Snapea. Jaké překvapení ho čeká, když mu mladý smrtijed pod veritasérem svěří trochu jiné tajemství.
Psáno v ich formě z pohledu Draca.
Postavy: Harry Potter, Draco Malfoy, Severus Snape, Narcissa Malfoyová, Bellatrix Lestrangeová, lord Voldemort, smrtijedi
Pár: Harry Potter/Draco Malfoy
Žánr: slash, pwp/smut, angst, depresivní, psychologický, romantika, darkfikce
Rok vydání: 2006-2007

 

 

 

Mávnutím hůlky otevřu dveře…
 

„U Merlinových vousů!“ ulevím si a roztřesu se zlostí. Potter je pryč!

Vpadnu do místnosti se zrakem přikovaným na prázdné posteli. Je pečlivě ustlaná stejně jako včera, když jsem odcházel.

„U podělanýho Merlinovýho plnovousu!“ zahřmím znovu.

Otočím hlavu a pohled mi sjede automaticky k místu, kde zaznamenám nečekaný pohyb. Na prázdné podlaze po mé pravici hned za dveřmi u rohu sedí Potter v tureckém sedu a se zavřenýma očima. Obě ruce má vyzdvižené vzhůru a obě dlaně se navzájem dotýkají špičkou palce a ukazováčku. Nebýt jeho podivného mručení a hýkání, tak by snad působil, že spí. Ale pár nádechů poté Potter otevře oči a podívá se přímo na mě.

„Pottere, co to prosalazara děláš?“ optám se rozladěně. Už jsem vážně myslel, že se mu nějak povedlo utéct. Ale všechna opatření jsou zřejmě funkční. Je pořád tady a sedí tady v téhle podivné pozici. Asi se zbláznil.

„Jóga, Malfoyi!“

„Jo-co?“

To je nějaká droga?

„Cvičení, při kterém se člověk uklidní a zrelaxuje.“

Jak zrelaxuje! Ty se tady nemáš co relaxovat, Pottere! Máš být vzteky bez sebe!

„Jak často tohle… Ehm, praktikuješ?“ asi jsem ztratil nit nebo co, když se ptám zrovna takto nesmyslně, ale vážně mě to zajímá. Jde o nějaký kouzelnický trik s myslí? Trik, ke kterému nepotřebuje hůlku, pouze vlastní magický potenciál?

„Jen, když je to potřeba.“

Rozumím. Takže když seš totálně vytočenej a potřebuješ se uklidnit. Takže seš teď hrozně naštvaný na mě a takhle si to kompenzuješ. Promnul bych si spokojeně dlaně, ale bylo by to moc nápadné. Snažím se tvářit kamenně. Žádné emoce, žádná nerozvážnost, žádný projev jakéhokoliv potěšení.

„Aha. Výtečně, tak to budeš mít asi hodně práce. Nicméně jsem tě přišel pozvat na snídani.“

„Snídani?“

Špatně artikuluju, nedoslýchá nebo je idiot? Ne, dobře, na to poslední není třeba odpovídat ani řečnicky. Ale řekl jsem snad: „Přišel jsem tě pozvat na obchůzku do továrny na čokoládu?“ Ne, řekl jsem jasně snídani. Nejen, že je Potter slepý, ale nejspíš dokonce i hluchý.

„Ne, na představení,“ opáčím zostra.

„Představení?“

Snaží se mě vytočit? Nebo vážně nemá mozek? I améba na bleše zmoklýho psa by pochopila, že to byl sarkasmus!

„Pottere! Jde se prostě jíst a neštvi mě už!“

„Tak si máš pro příště vybrat, co chceš, Malfoyi! Navíc na snídani už je nějak pozdě, ne?“ stočí svůj zrak k hodinkám na jeho pravačce.

„Máš hlad nebo ne?“

Vidím na něm, že hlad má, ale nepřizná to. Celej Potter. Raději bude trpět on sám, než jeho hrdost.

„No jak myslíš, tak si tu zůstaň, ale pokud chceš dneska vůbec něco jíst, pojď za mnou! Dvakrát ti to nabízet nebudu.“

Asi to na něj zapůsobilo, protože se zvedl a teď tady stojí a dívá se na mě. Obracím se a jdu chodbou do jídelny.

Nakonec jde přece jen mlčky za mnou, ani nedutá. Ta jeho jóga bude později zřejmě zase potřeba.

 

 

V jídelně je už prostřeno, když vstoupíme.

Sleduju, jak se rozhlíží po stěnách a vybavení a na tváři se mu rýsuje zaujatý výraz. Působí to, že ho jídelna poměrně nadchla. Ne, že by byla podle mého vkusu, ale u Pottera se příliš nedivím. Je vážně dobře uspořádaná. A je to asi nejsvětlejší místnost v domě díky francouzským posouvacím oknům, které směřují přímo do zahrady a podél kterých visí krémové průsvitné závěsy. Stěny zdobí světle okrové tapety s rudými růžemi. Trochu kýč, ale docela to funguje. Byl to nápad matky a otec jí nikdy nic neodepřel i navzdory rozdílnému vkusu.

Uprostřed prostoru stojí stůl s načervenalým lakovaným povrchem. Višňové dřevo. Vešlo by se ke stolu i dvacet lidí, jak je protáhlý a objemný, přesto tady nikdy tolik návštěv nebylo ani dohromady v průběhu let, takže jsem nikdy nepochopil účel.

 

Pokynu rukou k židli v čele, aby se Potter posadil. Usadí se ke stolu k talíři, před nímž je hromada různorodého jídla. Od vajíček, pečiva, jamu, lívanců, slaniny, ovesné kaše přes topinky až k pudinku. Djuky splnila můj příkaz až nad rámec, ale nic jiného bych od naší skřítky ani nečekal. Připravila snad všechno, co by si milostpán bystrozor mohl přát.
Vidíš Potty, jaký komfort ti to dopřávám? Asi měknu, vážně měknu. Za to, že se na mé hebké a atraktivní tváři objevily byť bezmála tři vrásky navíc od doby, co jsem tě viděl naposledy, bys měl dostat jen suchý chleba a vodu!

Hlasité klap klap mých bot ozývající se od parket podlahy hlásí, že si jdu sednout hned naproti Pottera do druhého čela. Vyhrnu si rukávy tak, abych se neušpinil, a nandám si trochu jídla na talíř. Do číše si naliju čerstvé mléko. Tak, jak mě to učila matka v dětství. Po ránu vždy čerstvé mléko, abych byl zdravý, abych měl dostatek vápníku a bílkovin. A k tomu horký černý čaj do dalšího šálku.

Potter stále jen strnule sedí a hledí na mě jako by čekal na příkaz a v ten moment mi dojde, že nejspíš na příkaz opravdu čeká. Vyletí mi koutek rtů, ta myšlenka, že je Potter už teď poslušný, mě pobavila. Ale jsem si jistý, že tím jenom něco sleduje a pokouší se uskutečnit nějaký svůj plán.

 

„Co na mě tak zíráš, Pottere, jez! Pro tentokrát jsem to neotrávil, zatím nebyl důvod,“ škodolibě se zakřením. Nedůvěřuje mi. No, neměl bys, Pottříku, vážně neměl. Já jsem přece padouch.

Zahryznu se do obloženého toastu a zapiju to mlékem. Ani si neuvědomuju, že svět kolem mě splynul.

Myšlenky se mi trochu rozutečou, když se zamyslím. Kdy tohle vlastně skončím? A jak to skončím? Co konkrétně od toho očekávám? Že se mi Potter za všechno omluví? Že zešílí a stane se z něj psychopat? Že se zabije? Co vlastně čekám, že se stane? On mě osvobodil, osvobodím nakonec i já jeho? Dám mu volnost? No ani náhodou! Ale kdy je ten správný moment pro zakončení celé pomsty? Nemůžu ho tady držet do konce jeho života. Nebo vlastně můžu, pokud ten konec nastane brzy, ale do konce mýho určitě ne!

Jak to vlastně všechno chci ukončit? Nechám ho tady stejně dlouhou dobu, jakou jsem já hnil v Azkabanu? To je bláhovost. Nikdy bych nevydržel tak dlouho v jeho společnosti. Tolik let ho věznit nezvládnu, pro dobro svého mentálního zdraví bych ani neměl.

 

A co Temný pán? Doteď jsem se nad svou situací vůbec nezamyslel. Potter mě příliš zaměstnal. Hledají mě smrtijedi a Pán zla? A matka? Vážně bych se jí měl ozvat. A co Snape? Co si asi teď myslí. Chybím vůbec někomu? Co když se Pán zla dozví, že držím u sebe Pottera? Měl bych mu ho předhodit? Asi ano, byla by to správná volba. Ale co kdyby se dozvěděl, že byl nějaký čas u mě a já mu ho nepředhodil hned? Pochopil by můj důvod? Potrestal by mě?

Zamračím se. Situace není jednoduchá a je v ní mnoho proměnných. Kromě jiného i fakt, že mě Potter zachránil, i když nemusel. No a co! Nic mu nedlužím, vůbec jsem se ho o to neprosil. Nejsem samaritán jako on. Jsem na té špatné straně, teda podle nich. Já jsem tady ten zlý! Nehraju podle pravidel a nikomu se odvděčit nemusím. Jsem Malfoy. A Všichni, kdo se mi postaví do cesty, zaplatí. I svými životy. Zatím jsem nikdy nikoho nezabil, ale cruaciatus mi není až tak cizí. Já jsem tady teď pánem a všechno si můžu dovolit. Z přemýšlení mě vytrhne naléhavost druhého hlasu.

„Malfoyi?!“

Cuknu sebou a podívám se na něj.

„Je ti něco? Tvářil ses dost divně!“

Cože? Jak si dovoluje… Dělá, jako by snad byl u mě na návštěvě nebo co. Neuvědomuje si, že je vězeň? Nikdo mu nedovolil mluvit a už vůbec ne mě obtěžovat.

„Co se staráš? Raději přemýšlej nad sebou a nad tím, jak budeš trávit zbytek svýho mizernýho života!“ zareaguju popuzeně.

Na jeho tváři se nemihne jediná emoci naznačující grimasa. Prostě se netváří nijak. Nejsem idiot, je mi jasné, že je na výhružky zvyklý a rozhodně nechce dát najevo, co si doopravdy myslí, protože má dojem, že je to jeho výhoda, ale rád bych věděl, co se mu ve skutečnosti honí hlavou? V Nitrozpytu nejsem tak dobrý jako Snape.

No tak, podívej se na mě, Potty. Upřeně si ho prohlížím, ale on stočí svůj obličej zpátky k jídlu, aniž by něco podotknul, namísto toho změní téma. Tak strašně mě rozčiluje!

„Tak dobře jsem se nenajedl od doby, co jsme chodili do školy,“ zašeptá po chvíli. „Nejspíš vařili vaši skřítci? Nečekám, že jim za mě poděkuješ, ale možná bys je mohl někdy pochválit, vím, že má vaše rodina ve zvyku svoje služebnictvo terorizovat.“

Dělá si ze mě legraci?! Odmítám zvyšovat hlas, nepochybuju o tom, že se mě snaží rozpálit do běla, ale tuhle hru hrajeme dva. Nejraději bych mu zabodl vidličku, kterou držím v ruce, do oka. Ale neudělám to. Co by na to řekla etiketa stolování. Oční bulvy k čaji jsou nepatřičné.

Však ono ti to dojde, Pottere. Že to není žádná sranda a nikdy nebyla.

Teď je to pohodlí a taková malá dovolená, ale k tomu, abych tě zlomil, nepotřebuju být nelítostný hrdlořez. Najez se třeba k prasknutí, ať víš, že jsem dobrý hostitel, ale brzy tě to všechno začne svírat. Budu jediná osoba, na které budeš závislý, Pottere! S nikým jiným se totiž nebudeš moci bavit. I skřítkům jsem zakázal, aby ti odpovídali nebo s tebou jakkoliv komunikovali. Když budeš něco chtít, tak budeš muset jít za mnou a budeš se muset přenést přes svou hrdost. Ponížit se. Doprošovat. Moc se na to těším.

 

Dívá se zpříma na mě. Konečně. Z očí do očí. Vyzývá mě, čeká, co udělám. A možná tuší, co chci udělat. Určitě to ví. Záměrně pohledem neuhýbá a ty pronikavé zelené oči mě propalují až na kost. Chce snad oční souboj?

Srdce mi tluče tak hlasitě, že ho slyším v uších a ani po několika tepech Potter neuhýbá, stále se na mě dívá. Pokusím se dostat se mu do myšlenek. Vidí mě vůbec bez brýlí ostře, nebo je to jen snaha působit suverénně? Zaměřím se na každý stín v duhovkách. Z této vzdálenosti nejde rozeznat detaily, ale stačí mi si domyslet z toho, co znám a co vidím. Neuhýbám. Něco uvnitř v hlavě mi říká, že bych si měl pro jistotu zatarasit cestu ke svým myšlenkám. Co když právě Potter chce udělat to samé jako já? Někteří kouzelníci k tomu nepotřebují ani hůlku, stačí dynamika vlastní magie a přesvědčení. Nevím, co všechno se Potter za ty roky ve výcviku naučil, a vím, že je to nebezpečné zkoušet, ale něco tam je.

Za hradbou jeho pohledu cítím tlak, neviditelnou stěnu energie, která mě nechce pustit. Nějaká vypěstovaná nitrobrana. Potter to ví. Cítí to. Brání se. Není pochyb, že poznal, jak jsem se mu pokusil nabourat do mysli. Moc nenápadné to nebylo.

Ale co to? Že by… No jistě… Takže oplácíme stejnou mincí, Potty? Myslíš si, že tě k sobě jen tak pustím?

Vnímám, jak se mi nějaká síla nenápadně otírá o samotné vědomí. Jak se magické opevnění mého vědomí snaží proti nátlaku bojovat. Není to tolik naléhavé, jak bych čekal, moje vzpomínky i myšlenky jsou v bezpečí. Nastává otázka, jestli se Potter na víc nezmůže, nebo mi tím snad dává šanci se bránit. Nebelvír až na půdu. Na podobný výhody nehraju. Takže zapomeň na to, Pottere. A když nemůžu já, tak ani ty. Divil by ses, co bys tam našel. Takže rychle na to zapomeň, protože tě nikdy nenechám vstoupit do mojí hlavy. Nikdy. Mysl smrtijeda je poklad, který je třeba chránit.

 

Zatvářím se vražedně, ale neuhnu. Oba víme, co to znamená. Víme, o co jsme se právě navzájem pokusili. Ale kdo s koho. Není vítěze ani poraženého. Potter se nehezky usměje. Teda možná hezky, ale já na tom nic hezkého nevidím. Snaží se tvářit naivně? To mu nesežeru.

Neuhnu pohledem dříve než on, protože se nehodlám jen tak vzdát. A když už jsme u toho, tak bych mu mohl vysvětlit, jak to tady teď bude chodit.

 

„Bavíš se, Pottere?“

„Ne víc, než ty, Malfoyi,“ řekne s klidem, který ve mně vyvolává averzi.

„To jsem rád, protože to, že jsi tady se mnou, má příčinu. Za normálních okolností bych tě klidně dneska nechal pojít hlady,“ samozřejmě přeháním. To bych z té pomsty nic neměl. „Ale seš tady, aby sis mě vyslechl.“

Pořád se na mě provokativně dívá. „Poslouchám!“

„Jak se ti líbí tvoje nová komnata?“ začnu s lehkým pobavením v hlase.

„Je perfektní. I když musím uznat, že přístěnek na košťata byl trochu víc osobitý.“

Pamatuju si nějaké zvěsti o tom, že Potter ještě předtím, než nastoupil do Bradavic, bydlel v přístěnku pod schody, ale nikdy jsem ty řeči nebral vážně. Myslel jsem si, že chce jen někdo z Pottera udělat týraného chudáka. Nebo snad on sám ze sebe, aby byl zajímavější. Samozřejmě nemůžu jeho prohlášení brát jako fakt, určitě se pokouší hrát na city. Jako bych nějaké měl.
Z tónu hlasu jsem slyšel jasnou ironii. Dobře, to znamená, že se svojí situací rozhodně spokojený není.
„A jak ses vyspal?“ ne, že by mě to zajímalo, ale provokovat Pottera mě baví. Trocha mentálního mučeníčka nikdy není na škodu. Uvidíme, jak moc je pan bystrozor odolný. Každý má své hranice, je to jen otázka času.

„Skvěle, jako dlouho ne,“ opáčí s ledovým klidem znovu.

„To jsem rád, že se ti tam tolik líbí, protože tam budeš trávit většinu času. Pokud sám nedovolím, aby ses mohl potulovat jinde. Jinak budeš dělat, co já budu chtít. Odteď jsi, Potty, moje loutka. Rozumíš? A jestli snad budeš proti, zaplatíš za to. Buď rád, že jsem dnes v tak dobrém rozpoložení a dovolil jsem ti tuhle snídani. Nebudou všechny dny takové příjemné jako dnes,“ odsunu od sebe talíř a napiju se čaje, který už je spíš vlažný.
„Nicméně pro dnešek ti dovolím se po mém domě porozhlédnout, abys věděl, jak to tady vypadá. V osm večer se zase vrátíš do svého hnízdečka, aby sis mohl popřemýšlet nad vlastním osudem. Do té doby ti povolím volný průchod. Na nic nesahej. Nic si nepůjčuj, nic si neprohlížej, pouze máš dovoleno se v těchto prostorách pohybovat. Všechno tady je začarované tak, abys s ničím nemohl manipulovat. Řekněme, že jakmile to porušíš, užiješ si pořádnou jízdu.“

Potter semkne rty. Konečně nějaký ukazatel toho, že není tak v pohodě, jak se dělá. To gesto naznačuje, že by zřejmě vzteky skřípal zuby, ale jednoduše skousnul tak pevně, aby se udržel.
„Ale abys viděl, že nejsem takový nelida, když budeš něco chtít nebo potřebovat, můžeš mě přijít hezky poprosit a já uvidím, jestli ti to povolím. Jak už jsem říkal, odtud se nedostaneš a teď už znáš podmínky. Ne vždycky to bude takové. Každý den se bude odvíjet podle toho, jak já budu zrovna chtít. Pokud budu chtít, aby si celý den trpěl hlady ve své komůrce, tak budeš. Pokud budu chtít, abys mi dělal sluhu, Pottere, tak budeš. Když budu chtít, abys mi dělal pouze společnost, tak to tak bude, ale jinak ne. Bez výjimek.  Je ti to jasné? Pokud nebudeš plnit, co budu po tobě chtít, dopadneš mizerně. Hodně mizerně. Teď jsi vězněm ty. Rozumíš mi?!“ ani jsem nezaregistroval, kdy jsem začal zvyšovat hlas.

Navzdory tomu na mě Potter pořád hledí s nebetyčným klidem. I když v mém monologu byla hrozba snad jasná, tak proč se mu na obličeji nehne ani sval? A proč ještě stále neuhnul pohledem? Do myšlenek se mi nedostal, i když jsem se chvíli v zápalu hněvu neuhlídal. To bych cítil.

Je to pořád jen ta samá provokace. Snaha dostat mě na kolena napříč kognitivním pozorováním. Ale tak snadno mě nedostaneš, Pottere. Už ne. Tentokrát ne.

„Tak rozumíš mi?!“ zavrčím hrozivě. Nic. Bouchnu pěstí do stolu a vytáhnu pomalu hůlku.

„Odpověz!“ namířím s ní na Pottera. Pořád nic, ani náznak strachu. Nemrknul ani víčky, skoro to vypadá, jako by přestal i dýchat, ale to bylo nemožné.

Crucio!“ křiknu a Potter se ze židle svalí na zem.

Postavím se a přejdu k němu, přímo nad něj a zvyšuju intenzitu kouzla. Můj vztek dost snadno podněcuje efektivitu zakázané kletby, protože když kouzelník inkantaci nemyslí upřímně, nemá výsledky. A teď může Potter na vlastní kůži a v kostech cítit, jak moc upřímně to myslím.
Kdybych se teď viděl v zrcadle, určitě mi z očí šlehají ty příslovečné blesky. Krev v žilách mi vře z mnoha důvodů. Napětí, frustrace, nenávist, vědomí, že mám navrch, že mám nad Potterem moc.

Nejsem žádný slaboch, pokud si doteď Potter myslel, že mu neublížím, šeredně se spletl. Bude hezky poslouchat a já mu ukážu, kdo je tu pánem. Hněv Malfoye není to, co by chtěl mít každý den na talíři a musí se o tom přesvědčit.

Kroutí se na zemi jako červ na hnoji a já si užívám pohled na to, jak trpí. Oči má zavřené a skousnutý dolní ret zuby, aby se mu přes tu jeho nevymáchanou hubu nedostal jediný bolestivý sten. Hrdost už tady dávno nemá místo. Ruce má omotané kolem podbřišku, zatímco kope nepravidelně nohama v opakující se intenzivní křeči. Já vím, že to bolí. Hodně to bolí. Nejednou jsem měl taky tu čest, od samotného Pána zla, dokonce i od otce. Míval netradiční pohled na výchovu.

 

Odtáhnu hůlku. „Tak jaká je odpověď?“

Potter se rozvalí na zem, nehýbe se, prudce oddechuje a přes jeho rty se překlene hluboké povzdechnutí. První ponížení.

„No? Já stále čekám,“ namířím mu hůlku znovu k hrudníku, tyčím se nad ním s jasně vepsanou ochotou znovu mu ublížit.

Chvíli čekám, až se jeho dech lehce zklidní, aby mohl promluvit, a skloním se níž, abych se dostal těsně k jeho obličeji. Stále maje hůlku zapíchnutou špičkou do jeho hrudního koše, zdvihnu jedno obočí. „Budeš poslušný?“

„Ano,“ špitne tiše, sotva ho slyším. Nenechám ho z toho vyváznout tak lehce.

„Cos říkal? Nerozuměl jsem ti.“

„Ano,“ promluví o něco hlasitěji.

„Stále ti nerozumím,“ zasyčím nebezpečně.

„Ano, sakra!“ zařve na mě a mně se samovolně rozšíří rty do úšklebku. To bychom měli další ponížení.

Vstanu a nechám Pottera s hanbou ležet na zemi. Popojdu ke dveřím a lusknu. Přede mnou se objeví skřítka.

„Pán si přeje?“ zašvitoří nesměle.

„Ukliď stůl, snídaně skončila,“ nařídím ji, naposledy zhnuseně zkontroluju Pottera a odejdu pryč.

 

Nemám na něj už náladu. Ale mé slovo platí a nechám ho volně pohybovat po domě, aby si to tady prohlídnul. Pokud na něj během dne narazím, budu se tvářit svatě, ale teď… Naštval mě. Věděl jsem, že je Potter tvrdohlavý, svéhlavý, nesnesitelný a že nikdy neuznával autority. Až na Brumbála, kterému zobal z ruky jako sova na bidle.

Ale teď se to bude muset naučit a je mi jedno, jak to udělá. Jinak bude dostávat kapky každý den a nebudu ho šetřit. Mě taky nikdo v Azkabanu nešetřil. A Potter mě ponížil víc než dost. Zaslouží si za to pořádný revanš.

 

 

***

 

 

Dobré dvě hodiny jsem ho neviděl. Pottřík si někde líže rány? Určitě se mi záměrně vyhýbá, aby se mi nemusel podívat do očí. Jeho ego a hrdost dostaly zabrat a teď to musí prostě rozdejchat.

Sedím ve svém původním pokoji. Našel jsem svůj starý deník. Celý obsah je k smíchu a ponižující. Jen ze čtení samotných řádků cítím, jak to degraduje celé moje bytí. Obsah je tak patetický a iritující, až se mi svírá žaludek pod návalem znechucení ze sebe samotného.

 

14. 2. 1996

Myslí si o mně, že jsem padouch. No, samozřejmě bych mu to ani nevyvracel. Brzy se ze mě stane smrtijed. Ale proč musel jít zrovna s tou krávou Changovou? Viděl jsem je dneska v Prasinkách spolu. Jak vycházeli z toho trapnýho kafáče, kam se shlukují všechny ty trapně zamilované páry. Proč zrovna já musím mít rád kluka? A proč to zrovna musí být on?

 

Nebo tohle, to je ještě víc trapné. Jako kdybych tehdy neměl ani soudnost.

 

 

20.6. 1996

U Morgany, dneska se mi o něm zdálo. Že mě přišel přemluvit, abych se nestal smrtijedem. Políbil mě a řekl mi, že už na mě dlouho myslí, že moje city opětuje. Vím, že už nechodí s Changovou, ale…
Líbil bych se mu? Je to nesmysl, protože mě nenávidí a já se snažím dělat, že ho nesnáším. Kdyby se otec dozvěděl pravdu, bylo by po mně.

Kdyby se všechno změnilo a on to nějakým nedopatřením přece jenom zjistil, co by mi řekl? Opětoval by to? Zřejmě ne, Potter je evidentně na holky. Vysmál by se mi? Protože jsem to já? Nebo by byl jako vždycky ten ctnostnej a šlechetnej Nebelvír? Litoval by mě. To by bylo ještě horší. Nechci, aby mě litoval.

Zanedlouho zase všichni pojedeme na léto domů. Neuvidím ho dva měsíce! Dva dlouhé měsíce! A to po mně otec chce, abych vstoupil do řad smrtijedů. Proč bych to neudělal? Není důvod, abych nesplnil otcovo přání. Každý to ode mě očekává. I matka.  Až přijedu domů, budu se muset všem zpovídat. Možná, kdyby Harry… Ale ne, to by se nestalo. A on by nikdy neměl zájem. Ani o přátelství. I kdybych ho požádal, nevěřil by mi.

Je lepší ho nenávidět. Je snadnější stát se smrtijedem, než se takhle trápit. Pomůže mi to zapomenout na něco, co by se stejně nikdy nemohlo stát. Když bude můj nepřítel, všechno se vyřeší.

 

Ty můj svatý Merline, jak jsem kdy mohl napsat něco tak úděsného? Sentimentálního. Patetického. Jak jsem mohl být tak naivní. Tak pitomý a citlivý? Sám za sebe se stydím.

 

 

1. 8. 1996

Jsem u moře, v naší druhé vile. Jen s matkou. Otec je v Azkabanu. Potter ho tam poslal. Bylo by to na dlouhé vysvětlování, ale semlelo se to všechno tak rychle. Něco se stalo na ministerstvu a otce zatkli. Byl bez řádného soudu usvědčený a teď jen čeká, jestli se jeho případem bude Starostolec zabývat. Podle slov matky se ale na jeho osvobození pracuje.
 A já… Nic necítím. Vlastně se mi ulevilo. Měl jsem k otci respekt, ale jsem rád, že je pryč.
Měl bych být naštvaný. Samozřejmě až začne škola, tak se budu chovat jako pravý Malfoy a budu to muset Potterovi dát sežrat, ale já opravdu necítím žádnou zášť a nenávist. Chuť pomstít se. Kvůli otci určitě ne. Nikdy jsme si nebyli tak blízcí, jak si všichni mysleli. To jen s matkou. Otec pro mě byl vždycky jen otec, nikdy táta. Z jeho výchovy jsem si odnesl nejednu jizvu. Prý to utužovalo charakter.

 

Harry… Jak rád bych byl teď s tebou. Jak rád bych ti řekl, že ti to nevyčítám, ale nemůžu. Nikdy to nebudu moct říct, protože tohle Malfoyové nedělají. Zatracená výchova, zatracené jméno!

Pozítří se mám stát smrtijedem. Mám strach. Strach, že se všechno až moc změní. Na takovou zodpovědnou roli jsem ještě příliš mladý. Nestihl jsem si pořádně užít života, abych se svázal s takovým břemenem.

Není nikdo, kdo by mi pomohl. A ten jediný, ten ani neví, že bych o takovou pomoc stál.

 

 

Naštvaně deník odhazuju na stůl a vstávám. Nemám chuť si ty blbosti dál číst. Je to tak ponižující. Jak jsem kdy mohl takovou snůšku nesmyslů napsat, natož na ni myslet. Měl bych ten deník spálit. Hned zítra ho dám Djuky, aby ten deník zničila. Nemůžu žít s takovým odkazem na minulost.

 A už vůbec nehodlám připustit, aby to zhatilo moje plány.


Vydáno: 23.1.2021 1:57 | 
Přečteno: 199x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Parada odpovědět
avatar
Draco mně rozesmál parádní kapitolka. 1
, Motivační komentář odpovědět
avatar
Rozhodla jsem se psát komentář ke každé kapitole, ačkoliv jsem na to nikdy moc nebyla. Jsem špatný kritik a hodnotitel, zvlášť tak dobrých povídek, jaké ty píšeš. Ani není co vytknout, jen chválit :) Ale sama dobře vím, že komentář potěší a povzbudí a snad i namotivuje ;)
V téhle kapitole jsem měla z Draca pocit, že zatím víc trpí on než Harry a dělá drsňáka hlavně, aby přesvědčil sám sebe :D
Jsem rozhodně zvědavá na další vývoj v jejich společném "soužití" :D
icon odpověděl(a)
Blanch
Vis co, driv to bylo jine, lidi dneska hodne zleniveli, takze i napric prectenimi a ruznymi lajky (diky cemuz vim, ze to cte vic lidi), tak jsou lidi lini komentovat a vlastne uz to ani moc necekam. Reviduju to spis kvuli sobe, ale i tak me mile potesi kazda reakce (ne nutne kladna).
Ale popravde, psat kritiku k tomuhle by uz ani nemelo smysl. 15 let stara a dokoncena vec uz psana stylem, ktery jsem pouzivala driv, ve mne nezanechava nejake snahy posouvat se a zlepsovat (a stejne tak by me ani uz neurazilo, kdyby mi k tomuhle vazne nekdo nadaval).
Ses zlata, Jitus, ze mas porad snahu mi delat timto zpusobem radost i tak, i kdyz to neni ve tvem zvyku :)

Btw, to byl samozrejme trochu zamer, ze se Draco chyti do vlastni pasti, ze ano. Kde by pak v tom byla ta sranda, kdyby mu vsechno hladce vychazelo.
, - odpovědět
avatar
Jéééé, další dílek. Ach ten Draco, jak by ho člověk mohl nemilovat :D
Úžasný díl, tahle povídka si mě získala už prvním dílem a s dalším a dalším dílem jsem více a více nadšená. 1 Děkuji za skvělou kapitolu. Budu se těšit na další díl. :)
icon odpověděl(a)
Blanch
Vsichni milujeme Draca prave pro to, jaky je zmetek, i kdyz vime, ze je v jadru citlivy a k ponuchnani, ze ano :D

Dekuji ti, je mile tohle cist i po tech letech, i kdyz to neni jaky Opus magnum. Snad te ty dalsi dily nezklamou.
A aj ti dekuji za tve komentare, vazme me nesmirne tesi :)


Nejnovější komentáře
13. M jako Milovat Malfoye - Koneečn... Zaslal/a: vrxx  •  Čas: 9.5.2021 15:54
13. M jako Milovat Malfoye - Parádní... Zaslal/a: Karin  •  Čas: 5.5.2021 21:59
12. L jako Lži a pravdy - :) Chud... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 5.5.2021 21:27
12. L jako Lži a pravdy - Já děku... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 5.5.2021 21:27
12. L jako Lži a pravdy - Takhle ... Zaslal/a: Karin  •  Čas: 26.4.2021 12:34
11. K jako Když láska zavelí, rozum je v prdeli - Krásna ... Zaslal/a: Karin  •  Čas: 26.4.2021 10:02

Více komentářů...



Statistiky se započítávají zhruba od roku 2009.



Pokud chcete, aby vám chodily novinky webu na e-mail, přihlašte se k odběru!
Stačí zadat pouze adresu.


Jméno
Text
my chceme Pretty woman, prosím prosím
Ahoj, kdy zase bude novy dil Pretty woman?
icon Pardon, ja opravdu netouzim po tom, aby to nekdo cetl v tyhle forme :)
No taaak, to mi nemůžeš udělat :( Zbývá mi pár kapitol :(
Já si před chvílí říkala že jsi to nejspíš smazala, protože mi to nešlo zobrazit...
icon No, ono to tam hlavne cele neni, ja to tusim skryla, aby to nikdo necetl :D
Nejde o nic, co by bylo nesnesitelné nebo iritující. Takže pohoda :) :D
icon Ten blogovy nedoporucuji cist, je tam hromada chyb, silena stylistika :D, ale chapu, ze clovek to skrze zvedavost kolikrat ignoruje.
Tak jsem hledala hlouběji a našla tvůj blog, kde to všechno máš. Opravdu moc děkuji za kvalitně propracovaný příběh.
To naprosto chápu. Navíc, nemohla jsem kvůli tomu spát, protože jsem byla hrozně zvědavá...
icon se vratim za tyden z dovolene. Takze proto dokoncena, ale trinactkou to nekonci.
icon Linn: i kdyz ti to ukouslo konec komentare, chapu, kam smerujes. PW je povidka, co jsem dopsala pred lety, ma 68 kapitol. Nevlozila jsem vsechny, protoze jsem se rozhodla udelat korekturu a beta-read. Mam v planu denne vlozit aspon jeden dil, jakmile s...
icon Domco, Emalion, Ginger: mockrat dekuji. Ruby: jeste nevim, WP pro me neni stezejni a beru ho spis jako ulet.
Zdravím. Měla bych dotaz, který se týká tvého příběhu "Pretty Woman". Když jsem ji četla na Wattpadu, úplně mi vyrazila dech... Ale, jelikož mi přišla nedokončená, podívala jsem se na tvoje stránky, jestli tady je příběh dokončený. U statusu je přímo n...
Muzu se zeptat? Pridas vsechny povidky i na wattpad? Divala jsem se, ze tu mas i nejake, co jsem jeste necetla a na wp si je muzu pridat do knihovny. Diky za odpoved. Mej se krasne.
patříš mezi moje oblíbené autory !
Ahojky. Našla jsem tě přes wattpad a musim řict že to tu máš moc hezke a vidim že i hodně povidek co jsem nečetla. Jinak moc hezky píšeš ! Je vidět že už máš něco za sebou. Doufám, že toho ještě hodně napíšeš. Ještě jsem nečetla všechno, ale už teď
Taky nestačim koukat. Fakt moc hezke to tu máš. Hlavně povídky.
<3 uzasny web
n
icon nakopnou a motivují ;)
icon psát, že nevím, kde začít :D, takže nechci nic konkrétního slibovat. Něco brzy přibude, ale co mi zrovna trkne do oka, to je druhá věc... Ještě jednou díky za to, že jsi trpělivý. Jsem ráda, žes dal vědět, i když nepíše komentáře, autora takové vzkazy ...
icon Zdravím, Davide, děkuji ti za milá slova a trochu té motivace :), poslušně hlásím, že PC je v pořádku a připraven ke spolupráci, a já se zrovna vrátila z dvoutýdenní dovolené a třeasu se na to, až zase sednu k wordu, ale je toho tolik, co bych chtěla p...
Moc komentare nepisu, protoze sem bohuzel liny, ale chci abys vedela, ze sem chodim skoro denne, abych se presvedcil jestli prece jen nahodou neni neco noveho. Drzim palce! Ses fakt skvela!
Vim, ze si mela nejake potize, Blanch. Ale muzu sezeptat, jak natom ted jsi? Dockame se brzy nejakych kapitol? Strasnese tesim naPavouci sit i na Status Quo! Nechci vubec na tebe tlacit, jen me to zajima, protoze jsem nateseny! Pises skvele. Moc koment...
icon Uhm, snad co nejdrive. Potrebuji dodelat jeden vetsi projekt, a pak uz konecne bude vic prilezitosti a casu :)
Kdy bude zase Pavouci sit?
icon Hodila jsem pro všechny případy do sekce HP kapitolovek text s odkazy, najdeš to případně tam ;)
icon na ty povídky, které jsou teda ale v hrozné podobě a neopravené tak, jak byly před lety. A nejde tam přidávat komentáře.
icon Pokud myslíš v sekci tvorby HP, tak ty, které nejsou žlutě, nemají odkaz (záměrně), nejsou tady ještě vložené. Pracuji na jejich korektuře. Ale když si najedeš do sekce PROFILY, najdeš tam odkaz na můj starý blog nebo slash web, jsou tam staré odkazy n...
Máš tam některé povídky dopsané ale nemůžu se na ně dostat.
icon Davide: diky moc za podporu ;), Drarry psat urcite budu, je to moje srdcovka a jsem rada, ze se libi.
icon Keiji: No, aktivne se moc rict neda no :D, ale tak ja jsem par let mela pauzu taky, psala spis pro sebe, jen mi to webovani a vykecavani proste chybelo :). Jako tytam jsou ty stary casy, kdy to slo vsechno snaz, ted je to narocnejsi :). Davide: diky mo...
*v hlavě rodí dál. (Nevím, jestli se ten zbytek věty umazal, nebo je to někde schované :D)
Máš můj obrovský obdiv, že stále dokážeš aktivně (ať už si pod tímto slovem člověk představí cokoliv :D) psát. Mně i dalším lidem, které znám a psali často a bavilo je to, se to nějak bloklo a je dost těžké ty ledy prolomit, i když příběhy se v hlavě r...
Hojda. Jsem nadsenej, ze ses vratila, Blanch. Doufam, ze budes zas psat drarry jak driv. Ctu tu novou povidku a vypada bezva. Tesim se na dalsi. Vzdycky jsem mel rad tvoje povidky!
icon Tak já jsem tu měla Harryho Pottera a ani o tom nevím...
Harry Potter
icon Abych tě svou "přehnanou" aktivitou nezklamala :D, ale díky. Budu se snažit.
Skoro neverim svym ocim! Blanch je zpatky?! Blanch je zpatky! Budu se tesit, co vymyslis. Prectu si vsecko!
icon Prosím, pokud máte na mě nějakou prosbu nebo žádost, vkládejte komentáře spíš do Knihy. Kecálek slouží spíš k ptákovinám ;)
Design vytvořila Blanch © 2002 - 2020