..: Továrna na absolutno :.. 11. K jako Když láska zavelí, rozum je v prdeli - Továrna na absolutno
Kategorie: Acta est fabula

11. K jako Když láska zavelí, rozum je v prdeli

Fandom: Harry Potter
Rubrika: Acta est fabula
Námět:Bystrozor Potter přijde do Azkabanu vyslýchat vězně Draca Malfoye kvůli vyšetřování a dopadení Severuse Snapea. Jaké překvapení ho čeká, když mu mladý smrtijed pod veritasérem svěří trochu jiné tajemství.
Psáno v ich formě z pohledu Draca.
Postavy: Harry Potter, Draco Malfoy, Severus Snape, Narcissa Malfoyová, Bellatrix Lestrangeová, lord Voldemort
Pár: Harry Potter/Draco Malfoy
Žánr: slash, pwp/smut, angst, depresivní, psychologický, romantika, darkfikce
Rok vydání: 2006-2007

 

 

 

Tohle ráno je stejné jako jakékoliv jiné, když teda pominu ten zabodnutý střep uvnitř mojí lebky. Jsem ještě moc mladý na to, abych měl takové kocoviny! Mít tady víc než jednu domácí skřítku, tak už je věším za uši ke zdi, prostě jen tak pro úlevu.

Aby toho nebylo málo, tak to fyzické nepohodlí a neutuchající bolest v hlavě doprovází ten nevítaný pocit. Pocit s velkým P. Přítomný v každé buňce mého těla, ztěžující mi snahy o hluboký nádech a výdech. Zkrátka a dobře se ho nemůžu zbavit už od chvíle, co jsem se probudil, zatímco mi permoníci tančili kankán na šedé kůře mozkové.

Vědomí, že kousek ode mě spí Potter, který se mi doznal ze svých hlubokých citů, je zvláštní. Mimo jiné taky ve mně vyvolává panickou úzkost. Hrdlo mi svírá pocit viny, tlak uprostřed hrudi neustupuje a svaly v těle jako bych měl z olova. Navzdory tomu rozjitřenému pocitu zklamání se ve mně bouří i jiné emoce. Nechápu, proč by mě to mělo dělat šťastným, ale fakt, že se Potter takhle vyznal, mě uspokojuje, i když vím, že s ním nebudu moct nikdy být.

Přesto se nemůžu přestat hloupě usmívat, protože vím, že mě má rád. Ale ten pocit! On mě má rád, opravdu rád. Přitahuji ho, něco pro něj znamenám, nejsem mu lhostejný a touží po mně dost na to, aby obětoval vlastní svobodu.

Neumím si poradit s takovými city, protože nevím, jak reagovat. Nikdy v životě mě nikdo takovou měrou nemiloval, takže jsem nikdy nemusel přemýšlet nad následky. Možná, že ani vlastní rodiče. Otec rozhodně ne. Matka svým zvláštním sobeckým způsobem nejspíš ano, i když to kolikrát dávala dost prazvláštně najevo.

Během školy nebyl čas navazovat známosti a v Azkabanu  by jeden mohl čekat polibek leda tak od mozkomora. K mému štěstí tam žádní nezůstali. A moje rodina je skrz naskrz prolezlá smrtijedy, to už něco vypovídá o tom, jak nás spojuje láska. Neumím milovat a neumím být milován. Je to nové… Ale něco to se mnou dělá. Je to hezký pocit a já nejsem zvyklý na hezké pocity, ani si nepamatuju, kdy jsem byl naposledy podobně šťastný.

 

Nevím, co mám se sebou dělat. Co mám dělat s celou situací. Vlastní hrdost mi nedovolí dát jakkoliv najevo, že o něj stojím taky a pravdou je, že bych to ani dělat neměl. Ať už by mezi námi bylo cokoliv, nesetkalo by se to s úspěchem. Naše rozdílné světy mezi nás staví hromadu překážek a jsem si jistý, že i Potter si uvědomuje, že by to byl kardinální průser. Otcův hlas v zákoutí mysli mi navíc našeptává, abych ctil rodinné tradice a konvence. Naočkovaný tím čistokrevným marastem se nemůžu zbavit potřeby se sám před sebou ospravedlnit, že jsem si vůbec dovolil něco cítit.

 

Proč zatraceně nedokážu tyhle myšlenky vytěsnit? Jako by vzpomínka na mou rodinu ve mně vyvolávala pocit viny. Při každém postesku Harryho směrem mě akorát začne bolet žaludek. Před očima si představím otcovu tvář, jeho zlomyslný výraz, svraštělé obočí vzteky dávající na vědomí, že jsem opět udělal něco, co ho zklamalo. Vždy jsem měl pocit, že jsem pro něj jen starost navíc. Povinnost, které se nemůže zbavit mávnutím hůlky. Jeho Malfoyovská čest mu bránila, aby mě vydědil, ale často jsem mu viděl na očích, že by to nejraději udělal. Nikdy jsem nebyl syn podle jeho představ, tak proč bych jím zrovna měl být teď? Byl jsem jen loutka, hezká tvářička, co se snažila zavděčit vlastní nevděčné rodině.

 

Pottere, poraď mi, sakra, co mám dělat!

Chci ho. Posadím se do křesla a opřu se do opěradla, zatímco zakloním hlavu, abych ulevil bolesti. Pocit sevření neustupuje a vnímám znovu ten pocit viny. Nedokážu myslet na nic jiného, prostě ho chci. Pro sebe. Navždy. Ale zároveň vím, že to není možné a že to prostě nejde. Proč to promerlina musí být tak těžké?

Sevřu rozčíleně dlaně v pěst, až mi zbělají klouby a nehty se mi zaryjí do kůže. Nikdy bych nevěřil, že nastane den, kdy se budu nenávidět. Za všechny volby, které jsem učinil, za prostředí, které jsem nedokázal nikdy opustit, za všechna vyřčená i nevyřčená slova. A za to, jak snadno podléhám nátlaku vlastní rodiny.

Nenávidím otce za to, jak mě vychoval. Nenávidím matku, že mu v tom nezabránila, protože byla tak slabá.

 

Jsem patetický. Sedím tady přes tři hodiny a lituju se. Jsem ubožák, protože se nedokážu smířit s realitou. Snaha utřídit myšlenky je naprosto zbytečná, protože namísto toho, abych je usměrnil, ve mně vyvolávají akorát ještě větší nevoli a protest. Jsem v koncích… A ty, Harry, dopadneš na dno se mnou.  Je mi to líto.

Bolí to… Beznaděj bolí.

Promnu si prsty kořen nosu a koutky očí. Musím se podívat, jestli tady mám něco na lektvar proti kocovině. Chce se mi hystericky rozesmát. Kdyby mě viděl otec, tak mi snad plivne k nohám za to, jaký jsem slaboch, a jak se vzpírám vlastnímu předurčení. Už mě to zjevně ubíjí.

 

 

***

 

 

Bez řečí pustím Harryho z pokoje. Nepromluvíme jediné slovo a on se na mě vlastně ani nepodívá.

Po zbytek dne ho po očku pozoruju, hlavně ve chvílích, kdy nedává pozor nebo dělá, že neexistuju. Je z jeho chování naprosto patrné, že se rozhodl ignorovat moji přítomnost. Během oběda čeká ve vedlejší místnosti, nají se až poté, co sám dojím.

Později ho znovu přistihnu, jak sedí na křesle v salónku a tupě hledí z okna ven. Na tváři se mu nepohne ani sval a až v momentě, kdy si prsty prohrábne uhlově černé vlasy, nepůsobí jako prokletý Petrificem.

Kamenná socha bez emocí, přesně tak vypadá. Možná zase cvičí tu svoji jógu, aby si srovnal myšlenky. S chladným výrazem ve tváři působí odměřeně a rezervovaně. Na pár vteřin mě to zarazí, protože vzbuzuje dojem, jako by měl něco za lubem. Vypadá výhružně. Možná odevzdaně? Zničeně? Nabízí se tolik vysvětlení, ale nejsem si jistý, jak v něm číst.
Zase mě naplní ten svírající pocit, jako by mi někdo sevřel srdeční sval v dlani a pevně stiskl. Mám pocit, jako bych měl lapat po dechu, přestože mi kyslík neschází. A v tu chvíli si uvědomím, co to na jeho tváři vidím za obraz.

Zklamání, odevzdání, zmar, rezignace. Potter vzdává boj, poddává se, prohrává a podává demisi. Tohle jsem vážně způsobil já?
 

Ošiju se, naskočí mi husí kůže. Odcházím, protože se nezvládám na to dívat. Pocit viny se ještě víc prohloubí a přistihnu se, jak si prsty otírám oči. A to jsem si myslel, že už víc přepjatý a politování hodný nemůžu být.

Třebaže vím, že mám eminentní zájem, nedokážu přejít ten pomyslný most. Už jsem říkal, že nenávidím svého otce?

 

Odpoledne ubíhá i navzdory napjaté situaci docela spěšně. Harry mě pořád míjí, když na sebe narazíme, dělá jako bych byl neviditelný. Večer ho znovu přistihnu, jak bezduše zírá na terasu. Nereaguje ani na moje odkašlání a pomalu ve mně vře krev. Jak si může jen tak dovolit mě ignorovat? Ať si nehraje zbytečně na oběť, dělá jako by se mu zhroutil svět. U hadích ocásků, jeho nečeká výslech před Temným pánem a desítkami jeho věrných nohsledů. To já se budu muset nakonec zpovídat partě cholerických nevyrovnaných zabijáků.

Semknu rty, zuby stisknu tak, že mi zaskřípají stoličky. On mě nebude ignorovat, to já se starám, aby nechcípl hlady. To díky mně má kde spát. Já jsem důvod, proč ještě žije. Já určuju, co může a co nemůže, sakra!

Třeba teď zrovna by mě mohl znovu políbit… Jako včera… Dobře, nebo taky ne. Nemůžu takhle uvažovat! Jsem bačkora. Nedivím se otci, že mě nemá rád. Vždycky ubožáky jako jsem já nenáviděl. Asi nějaká genetická chyba.

 

Venku se zešeří, jdou vidět první hvězdy a měsíc, který dorůstá. Harry pořád sedí nehnutě a já se neubráním myšlence na to, jestli se s ním opravdu něco vážného neděje. Vynechá večeři, asi drží hladovku, nebo má strach, že tentokrát neodejdu. Možná mu jde o to, aby mě vyprovokoval, ale to se mu nepodaří.

Odkašlu si, abych zapudil další vtíravou myšlenku. Nikdy jsem neměl potřebu kohokoliv litovat, nikdy jsem ani nechápal, proč to lidi dělají. Ta emoce mi je normálně cizí a popravdě mě představa, že by někdo litoval mě, naprosto znechucuje. Ale to, co se ve mně v tento moment pere, je snad nějaká forma pokání. Harryho bezradná tvář naplněná ryzím utrpením mi zvyšuje srdeční rytmus. Chápu, že tím vším ubližuju sám sobě, ale nemůžu se smířit s tím, že ubližuju jemu. Nedaří se mi nad celou situaci povznést. Ta příslovečná laťka lhostejnosti je proklatě vratká, není možné ji přeskočit, ale nedokážu ji ani podlézt. Jediné, čím jsem si jistý, je to, že se bezradně potácím někde mezi zbožným dychtěním lapený vlastním strachem a pokryteckým odsuzováním, které naráží na vzpurné mantinely zlosti a pocitu marnosti.

 

Otec vždycky říkal, že Malfoy se neptá, Malfoy si rovnou bere vše, co chce. A není Harry zrovna to, co chci? Nedává pak větší smysl, když se na něj teď a tady vrhnu?

Mám chuť ho obejmout tak, aby se ztratil v mé náruči. Toužím po tom zabořit prsty do jeho vlasů a podmanit si jeho rty. Vypadá tak ublíženě a dotčeně, že mi moje instinkty radí, abych ho ukonejšil. Nikdy jsem na něj nepohlížel jako na něco křehkého a bezbranného, protože Potter ve své podstatě takový vůbec není. Právě pro jeho odhodlání, vytrvalost, odvahu a drzost jsem mu podlehl. Tak proč mi teď připadá jako někdo, koho bych měl chránit a bránit? Ale před čím vlastně? Přede mnou samotným?

 

To oblečení, které mu ráno Djuky na můj popud přinesla, bylo dobrá volba. Věděl jsem, že mu zelená košile bude slušet. Jako jeden z nás. Zmijozel. Zase mám pocit, že mě skolí tachykardie a ve tvářích cítím horko a dost výmluvné pnutí v klínu. Černé kalhoty má přilnuté k tělu a neudržím vlastní libido na uzdě, když si ho prohlížím. Je zatraceně sexy. Uvědomuje si to vůbec?

A já mu tak ubližuju. Prolítne mi hlavou naprosto šílená idea. Rozhodně mi pobyt v jeho přítomnosti nedělá dobře, protože mě právě napadá, že bych ho měl pustit, dokud je čas.

Kudy se zatraceně odplížila moje pomsta? Nenávist? Nevraživost?

 

Za okny už se během mého vnitřního usebraní dávno setmí, sotva to vnímám. Tempus mi ukáže, že je osm hodin, dost na to, abych Harryho vyhnal do jeho kutlochu. Ale vědomí, že je poblíž, mi je příjemné a chci se na něj dívat. Chci mít pocit, že něco sdílíme, chci dýchat stejný vzduch. Chci, aby mě přestal ignorovat.

Ale on nepřestává a dál je uvězněný ve vlastním podvědomí. Co když včera lhal? Co když to tak necítí? Co když se mu přece jen povedlo mě nějakým způsobem napálit?

Polknu. Je to nesmysl, měl pravdu, když řekl, že je to až příliš pokročilá magie, kterou by takto precizně zvládl sotva i Temný pán.

Ale co když jsem to včera tak báječně a giganticky podělal, že se rozhodl necítit nic? Co když ho to přešlo? Co když….

U svaté Morgany, musím toho nechat!

Něco se v něm ale odehrává, vidím to, tu nechuť se na mě jen podívat, ten vnitřní konflikt, opovržení možná? Nejsem naivní, abych si nepřiznal, že zrovna teď mě nejspíš bytostně nenávidí. Urazil jsem ho, ponížil jsem ho. Vzal jsem mu naději, vysmál se mu. Za starých časů, i navzdory vlastnímu pobláznění, by mi to dělalo radost. Cítil bych zadostiučinění, měl bych pocit vítězství. Ale teď tu sedím, zpytuju vlastní svědomí, sleduju ho a lituju každé blbosti, co jsem včera pronesl. Jsem horká hlava, dost často pronáším slova dřív, než se nad nimi zamyslím. Já přece vím, že jsem reagoval přehnaně. Vyděsil mě. Vyděsila mě ta možnost, že by se mi mohl splnit sen. S něčím takovým jsem nikdy nepočítal, nepočítám pořád, ale co když můžou být věci jinak?

Pročísnu si prsty vlasy přes temeno hlavy a vzdychnu. Já tady fňukám jak rozněžnělá puberťačka. Jako pitoreskní figurka z červené knihovny, kterou tolik miluje moje matka. No bezva.

 

 

***

 

 

Druhý den je snad ještě horší, a to jsem si myslel, že hůř být nemůže. Chyba. Harry odmítá jíst, nepřijde na snídani, odmítá oběd a v neposlední řadě už odmítá dýchat i stejný kyslík jako já, takže se nestává, že ho potkám v jedné místnosti. Jako by tušil, kde přesně jsem, aby se mi mohl vyhnout.

Nakonec se zavře ve svém pokoji a už nevyjde. Přesně nevím, co si myslet, ale jestli je to nějaký protest, tak pevně doufám, že mu dlouho nevydrží, protože si začínám dělat starosti.

Draco Malfoy, ničitel snů, despotický sabotér, mizera a lhář. Těší mě. Já jsem ten vřelý cit, který ke mně choval, zničil. Pošlapal.

Já jsem takový idiot! Naprostá neschopná troska. Semknu víčka, abych zahnal vlastní zoufalství, které se mi krade do očí. Nebudu brečet, nejsem zatraceně malá holka. Nebudu se litovat, nebudu truchlit. Musím se vzchopit.

A pokud se Potter rozhodl, že mu nestojím ani za pohled, tak se podle toho zařídím. Ostatně o tom celá tahle fraška přece byla. Tak to abych zase nastolil krušné časy.

 

 

***

 

„Pottere,“ pronesu zpola zlověstně, zpola pobaveně. Známka samolibosti se v tom taky neztratí. Prostě z plezíru.

Nereaguje, to mě ani tak nepřekvapuje, taky jsem to čekal. Ale je to od něj dost opovážlivé.

„Pitomče brejlatá,“ nechám svůj hlas zhrubnout, aby zněl výhružněji. „Ještě chvíli předstírej, že jsem jenom vzduch a budeš toho rozhodnutí litovat.“

Pořád se nic neděje. Když však nádech na to vytáhnu z kapsy hůlku a švihnu s ní tak, že se váza nedaleko od místa kde sedí, roztříští, získám si jeho pozornost. Otočí se na mě s podmračeným výrazem a křečovitě sevřené dlaně schová pro jistotu do kapes. Vidím na něm, jak by mi nejraději skočil po krku. Nemít hůlku, nejspíš by to udělal.

 „Co chceš?“ drze vysune bradu, aby dal najevo, že se mě nebojí. Výzva, na kterou jsem pokaždé u něj připravený.

„Jak to se mnou mluvíš?“

„Tak jak si zasloužíš,“ upřený pohled zelených očí neuhýbá.

„Mám pocit, že jsem se přeslechl, ale tos právě znevážil moje postavení?“

Znechuceně si odfrkne. „Jaké postavení? Jen si tu na něco hraješ, ale skutek utek. Kdybys mi chtěl něco udělat, tak už ležím dávno na zemi.“

Udělá pár svižných kroků, aby mi prsty odklonil hůlku, kterou na něj stále mířím. „Schovej tu hůlku, než si vypíchneš oko, Malfoyi.“

Zalapám po dechu. Ten idiot má nejspíš sebevražedné sklony. Takže o to mu jde? Vyprovokovat mě, abych to už definitivně skončil? Nedokážu si jinak vysvětlit, proč se tak chová, protože ať už je Potter impulzivní sebevíc, nikdy by nebyl tak okatě neopatrný.

„Snažíš se na mě udělat snad dojem, Pottere? Jak sentimentální a tklivé.“

Ze všech sil se přemáhám, abych ještě něco nedodal, když se mu roztřesou ramena v rozlíceném boji s vlastní trpělivostí. „Zmetku jeden namyšlenej. Sebestřednej, egoistickej a arogantní.“

„Roztomilé invektivy, Potty. Jsi tak poetický, protože se ti líbím?“ pronesu jízlivě, v koutku mi zacuká. „Někdo by řekl arogance, ale pravdou je, že se jedná o kouzlo osobnosti. Sám to musíš vědět, podlehls mu taky.“

A přesně tahle slova jsou jako úder na solar, ublíží, zažehnou jiskru v tolik hlídané rovnováze. Když mě Potter povalí v nestřeženém gestu, nestačím si ani prohrábnout provokativně vlasy. Ležím na zemi přitisknutý tíhou druhého těla s rukou na krku v příznačném gestu škrcení. V zápalu boje ani nevnímám hromadu peprných přízvisek, kterými mě nazve. Ta energie sálá z každého jeho úderu, z každého pohybu.

Mám takový pocit, že jsme s Potterem vymysleli nový sport. Jmenuje se válení se na zemi. V posledních týdnech ho trénujeme překvapivě pravidelně a pomalu posouváme jeho hranice, občas s přidanými prvky násilí. Podle chutě.

Třepe se mnou, jako bych byl jen špinavý skřítek. Jakmile se mnou třískne zády o zem, znovu si v duchu nadám do ignorantských kreténů. Protože jenom kretén už po tisící šedesátí osmé může zapomenout na to, že kurva drát opět neobnovil ochrany domu.

Na co jen pořád myslím? Na co asi?

Na něj. Nemůžu ho dostat z hlavy.

Na to, jak vypadá. Na jeho tělo.

Na to, jak se směje. Jak se mu dělají drobné vrásky okolo úst, když zvedá koutky.

Na to, jak se umí poddat vášni. Naše prožitá noc mě pořád provází sny jako memento.

Na to, jak chutná jeho jazyk, když se proplétá s tím mým.

Na to, jak mu září oči, když se ho dotýkám.

Na tvar jeho rtů, které si ve chvílích napěchovaných nervozitou olizuje.

Na to, jak mě každý kousek jeho kůže láká k tomu, abych po ní přejel prsty.

Na to, jak je snadné ho vyprovokovat, abych docílil svého, a on přitom zrudne a je prudký a vášnivý. Je to zatraceně sexy.

Na to, jak jeho ublížená tvář působí tak křehce a přesto roztomile.

Na to, jak moc jsem mu ublížil. Ta zranitelnost mě přistihla nepřipraveného čelit takové zodpovědnosti.

Na to, jak právě leží na mně a mlátí mě hlava nehlava a já se nebráním. Ani nechci, protože vím, že si to zasloužím.

Na to, jak jeho přesně mířené údery střídají další hanlivé přezdívky.

Na to, že se nepřestávám cítit jako parchant a pocit viny mě semele.

Na to, že když láska zavelí, rozum je v prdeli…

Na to že vzduch protne hlasitý praskavý zvuk, při kterém oba dva ztuhneme a věnujeme si vylekané pohledy.

A na to, že v přijímacím salónku se zničehonic objeví postava zahalená v černém plášti.

 

Potter se jako uhranutý prudce vyšvihne, aby si líp prohlídl osobu v temné sutaně, která nepochybně patří nějakému smrtijedovi. Kápě přes hlavu nám nedává příliš prostoru zjistit víc, na druhou stranu máme možná ještě čas se podle toho zařídit, protože stejně tak zatím nevidí ani návštěvník nás.

Dokážu se vcítit do toto, jak je teď Harrymu. Určitě se cítí bezbranný a v pasti. Zahnaný jako pes do rohu bez možnosti se bránit, protože neozbrojený nezmůže nic a pěsti ho už nezachrání.

Tentokrát nepochybuju o tom, že co vidím v jeho pohledu, je strach. Myslím, že je to prvně v životě, co si přede mnou dovolí dát najevo hrůzu a obavy.

 

Ohlédnu se za postavou. Z pod její kápě se sveze dlouhý plavý pramen vlasů. Než mi dojde, o koho jde, je pozdě a žena spočine zrakem přímo na nás.

 „Matko!“ vydechnu užasle a prostor protne tíživé ticho, zatímco se pohledy nás tří vzájemně přeměří.


Vydáno: 11.4.2021 2:09 | 
Přečteno: 128x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Parada odpovědět
avatar
Krásna kapitolka ale ten konec nemá chybu. 5
, - odpovědět
avatar
Heej, nový dílek a já o něm nevím, kde jsem nechala hlavu 5 4

Jako vždy super díl...ty Dracovy myšlenkové pochody mě nikdy nepřestavou bavit a udivovat 3 No a ta závěrečná komplikace jménem Narcisa mě opět nechává napnutou :D

Děkuji za skvělý díl a těším se na pokračování!!:)
icon odpověděl(a)
Blanch
Nevím, jestli někde odebíráš novinky (FB, email tady na webu, sociálně sítě všeobecně)? Mám pocit, že jsem neodesílala oběžník (nebo hulák?!) a dávala to jen na fb, tak pokud něco takovýho sleduješ, tentokrát jsem tomu udělala dost mizernou reklamu, protože lenora líná :D

Nicméně díky za reakci i tak, další kapitolu přidám nejpozději do dvou dní.
Snad budeš mít pořád z toho takový nadšený dojem :D
odpověděl(a)
avatar
ehm no neodebírám nikde nic :D takže je jasné, kde je zakopaný pes 3 3
ale hádám, že ten email na webu bych mohla zavést 5
odpověděl(a)
avatar
Mohla jsem se podepsat že ... 5

ten anonym výše = vrxx
icon odpověděl(a)
Blanch
Neboj, já jsem to poznala :D
Hele, tahle, já přes ty maily posílám všechny aktualizace, takže i věci, co tě třeba nemusí zajímat, takže si sama řekni, jestli se ti tam chce připisovat (vždycky se dá případně i odhlásit), ale používám to v podstatě vždycky, když něco přidám, tak prostě hned obratem přes systém pošlu aktualizace.


Nejnovější komentáře
13. M jako Milovat Malfoye - Koneečn... Zaslal/a: vrxx  •  Čas: 9.5.2021 15:54
13. M jako Milovat Malfoye - Parádní... Zaslal/a: Karin  •  Čas: 5.5.2021 21:59
12. L jako Lži a pravdy - :) Chud... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 5.5.2021 21:27
12. L jako Lži a pravdy - Já děku... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 5.5.2021 21:27
12. L jako Lži a pravdy - Takhle ... Zaslal/a: Karin  •  Čas: 26.4.2021 12:34
11. K jako Když láska zavelí, rozum je v prdeli - Krásna ... Zaslal/a: Karin  •  Čas: 26.4.2021 10:02

Více komentářů...



Statistiky se započítávají zhruba od roku 2009.



Pokud chcete, aby vám chodily novinky webu na e-mail, přihlašte se k odběru!
Stačí zadat pouze adresu.


Jméno
Text
my chceme Pretty woman, prosím prosím
Ahoj, kdy zase bude novy dil Pretty woman?
icon Pardon, ja opravdu netouzim po tom, aby to nekdo cetl v tyhle forme :)
No taaak, to mi nemůžeš udělat :( Zbývá mi pár kapitol :(
Já si před chvílí říkala že jsi to nejspíš smazala, protože mi to nešlo zobrazit...
icon No, ono to tam hlavne cele neni, ja to tusim skryla, aby to nikdo necetl :D
Nejde o nic, co by bylo nesnesitelné nebo iritující. Takže pohoda :) :D
icon Ten blogovy nedoporucuji cist, je tam hromada chyb, silena stylistika :D, ale chapu, ze clovek to skrze zvedavost kolikrat ignoruje.
Tak jsem hledala hlouběji a našla tvůj blog, kde to všechno máš. Opravdu moc děkuji za kvalitně propracovaný příběh.
To naprosto chápu. Navíc, nemohla jsem kvůli tomu spát, protože jsem byla hrozně zvědavá...
icon se vratim za tyden z dovolene. Takze proto dokoncena, ale trinactkou to nekonci.
icon Linn: i kdyz ti to ukouslo konec komentare, chapu, kam smerujes. PW je povidka, co jsem dopsala pred lety, ma 68 kapitol. Nevlozila jsem vsechny, protoze jsem se rozhodla udelat korekturu a beta-read. Mam v planu denne vlozit aspon jeden dil, jakmile s...
icon Domco, Emalion, Ginger: mockrat dekuji. Ruby: jeste nevim, WP pro me neni stezejni a beru ho spis jako ulet.
Zdravím. Měla bych dotaz, který se týká tvého příběhu "Pretty Woman". Když jsem ji četla na Wattpadu, úplně mi vyrazila dech... Ale, jelikož mi přišla nedokončená, podívala jsem se na tvoje stránky, jestli tady je příběh dokončený. U statusu je přímo n...
Muzu se zeptat? Pridas vsechny povidky i na wattpad? Divala jsem se, ze tu mas i nejake, co jsem jeste necetla a na wp si je muzu pridat do knihovny. Diky za odpoved. Mej se krasne.
patříš mezi moje oblíbené autory !
Ahojky. Našla jsem tě přes wattpad a musim řict že to tu máš moc hezke a vidim že i hodně povidek co jsem nečetla. Jinak moc hezky píšeš ! Je vidět že už máš něco za sebou. Doufám, že toho ještě hodně napíšeš. Ještě jsem nečetla všechno, ale už teď
Taky nestačim koukat. Fakt moc hezke to tu máš. Hlavně povídky.
<3 uzasny web
n
icon nakopnou a motivují ;)
icon psát, že nevím, kde začít :D, takže nechci nic konkrétního slibovat. Něco brzy přibude, ale co mi zrovna trkne do oka, to je druhá věc... Ještě jednou díky za to, že jsi trpělivý. Jsem ráda, žes dal vědět, i když nepíše komentáře, autora takové vzkazy ...
icon Zdravím, Davide, děkuji ti za milá slova a trochu té motivace :), poslušně hlásím, že PC je v pořádku a připraven ke spolupráci, a já se zrovna vrátila z dvoutýdenní dovolené a třeasu se na to, až zase sednu k wordu, ale je toho tolik, co bych chtěla p...
Moc komentare nepisu, protoze sem bohuzel liny, ale chci abys vedela, ze sem chodim skoro denne, abych se presvedcil jestli prece jen nahodou neni neco noveho. Drzim palce! Ses fakt skvela!
Vim, ze si mela nejake potize, Blanch. Ale muzu sezeptat, jak natom ted jsi? Dockame se brzy nejakych kapitol? Strasnese tesim naPavouci sit i na Status Quo! Nechci vubec na tebe tlacit, jen me to zajima, protoze jsem nateseny! Pises skvele. Moc koment...
icon Uhm, snad co nejdrive. Potrebuji dodelat jeden vetsi projekt, a pak uz konecne bude vic prilezitosti a casu :)
Kdy bude zase Pavouci sit?
icon Hodila jsem pro všechny případy do sekce HP kapitolovek text s odkazy, najdeš to případně tam ;)
icon na ty povídky, které jsou teda ale v hrozné podobě a neopravené tak, jak byly před lety. A nejde tam přidávat komentáře.
icon Pokud myslíš v sekci tvorby HP, tak ty, které nejsou žlutě, nemají odkaz (záměrně), nejsou tady ještě vložené. Pracuji na jejich korektuře. Ale když si najedeš do sekce PROFILY, najdeš tam odkaz na můj starý blog nebo slash web, jsou tam staré odkazy n...
Máš tam některé povídky dopsané ale nemůžu se na ně dostat.
icon Davide: diky moc za podporu ;), Drarry psat urcite budu, je to moje srdcovka a jsem rada, ze se libi.
icon Keiji: No, aktivne se moc rict neda no :D, ale tak ja jsem par let mela pauzu taky, psala spis pro sebe, jen mi to webovani a vykecavani proste chybelo :). Jako tytam jsou ty stary casy, kdy to slo vsechno snaz, ted je to narocnejsi :). Davide: diky mo...
*v hlavě rodí dál. (Nevím, jestli se ten zbytek věty umazal, nebo je to někde schované :D)
Máš můj obrovský obdiv, že stále dokážeš aktivně (ať už si pod tímto slovem člověk představí cokoliv :D) psát. Mně i dalším lidem, které znám a psali často a bavilo je to, se to nějak bloklo a je dost těžké ty ledy prolomit, i když příběhy se v hlavě r...
Hojda. Jsem nadsenej, ze ses vratila, Blanch. Doufam, ze budes zas psat drarry jak driv. Ctu tu novou povidku a vypada bezva. Tesim se na dalsi. Vzdycky jsem mel rad tvoje povidky!
icon Tak já jsem tu měla Harryho Pottera a ani o tom nevím...
Harry Potter
icon Abych tě svou "přehnanou" aktivitou nezklamala :D, ale díky. Budu se snažit.
Skoro neverim svym ocim! Blanch je zpatky?! Blanch je zpatky! Budu se tesit, co vymyslis. Prectu si vsecko!
icon Prosím, pokud máte na mě nějakou prosbu nebo žádost, vkládejte komentáře spíš do Knihy. Kecálek slouží spíš k ptákovinám ;)
Design vytvořila Blanch © 2002 - 2020